Září 2013

Cesta do londýna

25. září 2013 v 17:04 | Nagadir |  Deníček

23.9. 2013

Brzké vstávání nikdy nebylo moje a k tomu všemu se v neděli brácha koukal na ČRSR má Talent takže jsem nemohla jít spát tak brzy jak jsem chtěla. Naštěstí jsem ale nezaspala, nicméně jelikož se vypravoval i můj doprovod vydali jsme se na nádraží docela pozdě. Ke všemu jsem si během jízdy uvědomila, že jsem si zapomněla mobil, a čas a návrat už nebyl. Na vlakovém nás Lumír vysadil a otočil se zpět aby mi dojel pro telefón, já a mamka jsme se vydaly koupit jízdenku a pak jsem se s její pomocí vypravila do vlaku. Sotva jsem nastoupila, tak se to rozjelo. Měla jsem cestovat do Londýna, kde mě měl na Heathrow čekat bratranec, bez mobilu.
Celou cestu do Prahy jsem se trápila představami co si bez mobilu počnu. Co když se něco stane, jak se ohlásím? Co když bude muset letadlo přistát někde jinde? Z nervózity a stresu jsem měla celou cestu žaludek jak na vodě a sotva jsem něco strčila do úst.
Být čtyři hodiny ve vlaku je docela děs, obzvlášť pro někoho kdo miluje čtení ale při čtení v dopravních prostředcích se mu dělá špatně, a já rozhodně nepotřebovala aby se mi udělalo hůř. Jediné co mi tedy zbývalo bylo sedět, koukat z okna a stresovat se svou situací.
Po této úmorné cestě se mi podařilo dorazit do Prahy. Ovšem následovala hrůza další. S mým orientačním smyslem jsem ráda když se orientuju v malých městech natožpak na hlavním vlakovém nádraží v našem městě hlavním. Ale předtím než jsem se vydala dál, jsem se zašla vyvenčit na záchod a tak nějak jsem si připadala hrozně hloupě když mi paní s pomocí karty otevřela takový zátaras a já na to koukala jak vyoraná myš a nechápala co a jak, takže mi to musela otevřít znovu protože se to zase zavřelo XD Hold nejsem kdo-ví-jaký cestovatel a v Praze jsem byla jednou a pár let to už to taky bude XD No po tomto malém faux-pas jsem si koupila lístek a šla hledat místo odkud jezdí autobusy na letiště. Hledala jsem to tak deset, snad patnáct minut, krom toho jsem to našla až poté co jsem oslovila anglicky mluvící dvojici a oni mě odkázali k obrovské informační tabuli kterou jsem samozřejmě přehlédla (ale i na ni mi trvalo než jsem to našla).
Následovala docela dlouhá cesta autobusem na letiště, na terminál č.1. Autobus byl dost slušně narvaný, ale díkybohu jsem si ukořistila místo na sezení.
Na letišti je to pro lidi jako já naprosto skvělé protože ty nápisy velké jako kráva nejdou přehlédnout, takže jsem se nemohla ztratit ani kdybych chtěla XD Na odletech jsem se poptala co a jak a pak jsem v čekárně při čtení časopisu a hladového jezení čekala až otevřou Check-in. Jaký to byl šok když dovnitř dveřmi vešla má matka následována Lumírem. Myslela jsem, že jsem se zbláznila a nemohla jsem uvěřit svým očím. Moje mamka si však dělala takové starosti z toho že jsem odjela bez mobilu že se rozhodli sednout na Pendolino a dovézt mi ho. Slovy nedokážu popsat jak moc jsem jim vděčná a chtěla bych tu napsat obrovské díky své matce, jsem ráda za to že ji mám.
Po přivítání jsme se šli společně porozhlédnout po letišti, vydali jsme se k vyhlídkové terase ale ta byla mimo provoz, což Lumíra dost naštvalo jelikož chtěl vidět letadla a na ty se těšil nejvíc a vlastně kvůli tomu taky přijel XD
No tak jsme se vrátili a jelikož se konečně otevřel Check-in, odevzdala jsem své hlavní zavazadlo a převzala si palubní lístek. Protože letadlo měla přiletět až za docela dlouho ještě jsem si s mamkou a Lumírem trochu pokecala. Poté jsem se vydala k pasové kontrole a rozloučila jsem se s nimi. Moje matka se chuděrka téměř rozplakala a tak jsem ji trochu utěšovala. Je to vlastně poprvé co jsem kdy cestovala tak daleko sama s vyhlídkou že se neukáže několik měsíců.
Času bylo ještě pořád dost, ale protože zastávám pravidlo: raději dříve než pozdě zamířila jsem k Bráně. Té poslední prohlídky jsem se obávala asi nejvíc, byl tam docela slušný zmatek a taky se to tam dost zaseklo XD ale prošla jsem bez problémů a honem si pozbírala věci které byly roztroušené asi do pěti vaniček XD Radostně že to mám za sebou jsem si sedla do čekárny a vytáhla noťas, že se podívám na net. Musím říct, že to stálo za prd, protože se hodně dlouho načítal a pořád vyskakoval. Moc jsem toho tedy neudělala.
Po chvíli přiletělo naše letadlo (vyblejskal jsem si ho samozřejmě) a bylo nám oznámeno ať se zařadíme do řady, já si ještě raději odskočila aby se mi třeba při vzletu nechtělo na záchod XD Po pomalém postupování dovnitř a ontrole lístku sjme našla své místo a s radostí se usadila. Potom co se všichni usadili a po oznámení kapitána začalo naše letadlo rolovat na ranvej. Při tom proběhla instruktáž o bezpečnosti a o tom co dělat v případě nějakých problémů. No, byl to můj první let a jelikož jsem polovinu z toho co řekli zapomněla, a mohla jsem se pak už jen spoléhat jen na dvoustránku obrázků, necítila jsem se zrovna nadšeně. Než jsme se doplazili na ranvej taky to trvalo ale pak motory zařvaly a my se pomalu odlepili od země.
Nevím jestli to bylo tou únavou, nebo tím, že jsem za celý den skoro nic nesnědla ale pocit to nebyl zrovna nejlepší. Možná za to mohlo i vědomí toho, že budu mít pevnou zem hodně hluboko pod sebou. Celou cestu mi děsně lezlo na nervy to lupání v uších, a mé bolavé hlavě to taky neprospívalo.
Krátce po vzletu se začal podávat snack. Dali nám Wrapy, což o to byly výtečné, ale slaninu já fakt nemusím XD A k pití jsem si dala English Breakfast Tea s citrónem abych si trochu uklidnila žaludek. Na deseti tisících metrech je let už fajn, nestoupá to, neklesá to, akorát to občas zabočí a ty pohledy z okénka jsou doslova na pos*ání XD Mraky, mraky, všude jen mraky XD Nicméně tenhle příjemný let jsme si dlouho neužili jelikož nad mořem jsme zase začali klesat a tedy musím říct, že upřednostňuju stoupání před klesáním. Ale jinak pohledy z okénka stály za to, nádherná souhra modrosti oblohy a prosvítající modrosti moře pod mraky, bylo to svým způsobem kouzelné. Zpět ke klesání, opravdu jsem nezaviděla paní co vedle mě seděla a šla s klukem na záchod těsně před přistáním (nějakých 500-600 metrů), já bych se v tu chvíli asi fakt pozvracela XD Dost mě překvapilo, že samotné přistání není tak hrozné jak jem si myslela. hádám, že v tom hrál roli fakt, že jsme konečně na pevné zemi a jako suchozemec ji přece jen dávám přednost (a když jsem na zemi, jaksi není kam padat). Bus nás zavezl do budovy letiště a já nasadila taktiku: následuj dav, ten ví kam. Myslím, že při luštění anglických nápisů v tom svém totálně zničeném stavu bych se z něj nevymotala nikdy XD Doklopýtala jsem se k výdeji zavazadel a vyzvedla si svou šedou těžkou (dopředu se převažující) obludku, prošla přes nějaké kontroly (ha někoho za mnou zastavili se slovy. pane odkud pocházíte??) a u východu na mě čekal bratranec Martin. Děsně se mi ulevilo, protože mi pomohl s kufry a přece jenom je v Londýně podstatně dýl než já.
No, na druhou stranu jsme luštili jak koupit jízdenku v automatu protože Marťa má kartu, nakonec jsme to po nezdařeném pokusu vyřešili tím, že jsme si ji koupili u infomací. Neptejte se mě na metro, systém jsem nepochopila doteď, jediné co je mi jasné je kam jedu, a to jen kvůli tomu že jsou ve vagónech mapky se zastávkami XD Cesta na místo mého ubytování (Kilburn) byla rovněž zdlouhavá a já téměř umírala hlady. Snědla jsem zbývající wrap a kecala s Marťou, zjistila jsem pár novinek a dal mi několik užitečných rad.
V daném místě kam nás odkázala adresa kterou jsem obdržela po zabookování jsme chvíli čekali než si vyřídili administraci a pak pro nás přijela další slečna a odvezla nás na místo kde je moje ubytovna. Barák je to opravdu moc krásný a místo rovněž, vypadá to tu poklidně a přijemně. Ale co bych chtěla když jsem v druhé zóně a centrum mám hned za rohem, že? XD No, vyslechla jsem si rady, podepsala smlouvu a šla se ubytovat. Potom jsme s Martinem vyrazili na nákupy (slečna nám ochotně předala mapku okolí a označila nám na ni zastávky a obchody), potom jsme se rozloučila i s ním a zamířila do svého nového domova. Sice jsem se chvíli motala, ale protože jsou tu lidi hrozně ochotní, milí a vstřícní (asi tři se sami nabídli a pomohli mi s cestou), tak jsem trefila.

PS: Omluvte jakékoliv případné, chyby. Píšu to narychlo a nechce se mi to kontrolovat XD

Kapitola 57. - Zrzavý obr (část II.)

7. září 2013 v 21:29 | Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo |  Naruto: Team Charllee
Charllee team

Druhá část, hold to bylo moc velké XD

Kapitola 57. - Zrzavý obr (část I.)

7. září 2013 v 21:27 | Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo |  Naruto: Team Charllee
Charllee team

Tadá, a je tu ten slibovaný dílek. Tenhle je poměrně dlouhý, celých šest stran. Snad osvětlí pár zajímavých věcí a nepatrně nakousne ty nové.

Plány

2. září 2013 v 13:24 | Nagadir |  Oznámení
Zdar lidi,
jako vždy je tu docela mrtvo, ale na dalším Narutu se fakticky pracuje (stačí jen dodělat pár věcí), možná tu budou dokonec hned dva dílky krátce po sobě XD
Co jináč? Vzhledem k tomu že se mi zadařilo udělat ten P.E.T. test do AJ a vzhledem k radám všech učitelů hodlám odcestovat na nějakou dobu do Anglie.
To znamená že... no asi nic XD Stejně sem už moc nechodím, jen přidávat Naruta a sem tam nějakou recenzi či videjko, uvidím jestli se polepším XD Třeba budu přispívat fotkama a dojmama z UK...