Červen 2012

Kuroshitsuji

22. června 2012 v 1:16 Oblíbené OP a ED
Druhý nepopsatelně úžasný ending Kuroshitsuji 1 - Lacrimosa od Kalafiny:

Knihy, ach ty knihy...

22. června 2012 v 0:56 | Nagadir |  Deník...
Jo jsem maniak, od té doby co musím noťas šetřit než příjde nový větrák tak horečně utrácím za knihy ať se nenudím XD Ale teď už se vážně musím hodně krotit.
Miroslav Žamboch: Čas žít, čas zabíjet, příběh bývalého gladiátora Baklyho který se toulá po světě a vstoupí do služeb k tomu kdo nabídce víc peněz jelikož je prostě pro jisté účely potřebuje. Bakly je vůbec velmi zajímavý charakter, není to typický hrdina, je to samozřejmě drsňák ale zabíjení mu vůbec není cizí ba naopak, spíš je to takový jistý typ antihrdiny. Ve většině případů jsem si říkala jo teď toho chlápka určitě nezabije a hodně jsem se zmílila. Bakly dost často zabíjí, vlastně jinak problémy ani řešit moc neumí. A když už náhodou udělá něco dobrého vždycky tvrdí že jen proto že z toho profituje což je často i pravda. Žamboch umí dobře vyprávět a musím říct že mě Baklyho příběhy velmi zaujaly, na druhou stranu souboje v jeho podání se mi zdály trochu nepřehledné, je to samá otočka, přidřep, výkrut, úder tam a tam, podmet a já nevím co ještě i když alespoň výsledky jsou jasně srozumitelné XD
Žamboch: Visio in Extremis, další upířina. Jelikož jsem si před tím znovu přečetla Kulhánkův Noční klub měla jsem skvělou možnost posoudit jak na upíří problematiku oba tito pánové nahlížejí, v čem se liší a co originálního vymysleli. Žamboch má mnoho věcí se kterými jsem se v upířínách ještě nesetkala což je příjemné a hezky inovativní. Hlavní hrdina Mathias je narozdíl od Baklyho mnohem sympatičtější a lidštější (i když je to upír). Žije si poklidný život ale okolnosti mu s ním dost zamíchají takže musí jednat. Bohužel pro mě opět dost nepřehledné boje ale ani tak si nemůžu stěžovat že bych si knížku neužívala, právě naopak.
Terry Pratchett: Sekáč, jelikož je Smrť mou nejoblíbenější postavou musela jsem tuhle knihu prostě mít. Mimo něj taky dost legrace z mágy kteří taky nikdy nezklamou XD Smrť v úplně jiné roli než obvykle byl sakra zajímavý a mám ho jen raději a raději.
Matthew Reilly: Pátý bojovník, pokračování předešlých dvou knih Zlatý kámen a Posvátné kameny, které jsem měla doma přečtené už nějakou chvíli a dost mě štvalo že jsem právě tuhle třetí knihu nemohla nikde sehnat obzvlášť když předchozí kniha skončila tím že hlavní hrdina padá do propasti. Opět hrozně moc akce i když narozdíl od příběhů se Strašákem, ty s Johnem Westem si libují v smrtonosných pastech, tajemných zařízení, proroctví, no prostě takový akčnější a sympatičtější Indiana Jones XD
No a ještě mi zbývá přečíst Petr Schink - Století páry, Miroslav Žamboch - Predátoři (cestování časem do minulosti za dinosaury, alespoň to tak vypadá) a Nacuo Kirino - Zrůda (japonská noir detektivka). Prostě čtu jak šílenec ono za dva dny slupnout tři knihy které mají kolem 300 stránek je nějak rychlé i na mě XD
Vaše na knihách závislá Nagadir

Souhra náhod?

12. června 2012 v 15:06 Deník...
Zdravím,
krom toho že se mi zdál další divný sen jehož tématika by se hodila na zajímavý romantický thriller a múzák mi do hlavy vtlačil sci-fi survival game příběh který už pomalu rozpracovávám, se musím zmínit nad zvláštní souhrou náhod které se mi staly především dneska.
Prvně ale k tomu co tomu předcházelo. Dost často si vařím zelený čaj a většinou ani nepoužívám sítko, prostě listy nasypu do hrnku a zaliju je vodou. Už tři dny po sobě pozoruju jakým způsobem plavou kousky stonků, většinou naležato, ale mě se tam prostě objevovaly nastojato plovoucí, nekdy jeden někdy dva. Proč to zmiňuju? Protože japonci věří že když najdeš takto plovoucí stonky v čaji přináší to štěstí. A já si tehdy pomyslela: Bylo by fajn kdyby se mi něco podařilo, třeba nějaká zkouška či ta soutěž.
Vracím se k dnešku, vypadalo to jako zcela normální den. Vrátila jsem se z oběda, oblékla se a vzala si tašku abych mohla jít vybrat peníze a zaskočit si na net. Našla jsem na zemi stovku. Dobře to se občas stává i když já už dlouho žádné peníze nenašla (nepočítám vlastní kapsy protože mám velkou tendenci do nich odkládat peníze a pak je udiveně nalézat XD), tak jsem si řekla no bezva, dneska mám celkem štěstí. Šla jsem dál koupit si v automatu jízdenku na tramvaj, zjišťuju že tam kdosi přede mnou nechal desetikorunu (za celé tři roky co jsem v Olomouci jsem v automatu našla jen dvoukorunu XD), teď už si říkám že je to jakási podivuhodná shoda náhod a v tramvaji cestou na náměstí přemýšlím že bych si jen tak z popudu mohla koupit los. Dorazím na poštu, všechno ubíhá velmi rychle a když zařídím ty nejdůležitější věci rozhodnu se koupit ten los. Když výjdu ven jen tak líně ho stírám a docela koukám když vyhraju, sice blbých deset korun ale za jeden den je to opravdu zajímavá shoda náhod. Ale nemám si na co stěžovat když jsem o pár korun těžší XD
Vaše, lucky, Nagadir