Květen 2009

Hidan vs. Asuma

31. května 2009 v 19:37 Videa

Naprosto úžasné video s dokonalou hudbou, která ve mě evokuje mé zkaženější, psycho já *záchvat brutálního smíchu*. Možná se na některá anime dívám asi moc, konkrétně teď sleduju Soul Eater, jsem někde u 40 dílu a nemůžu z doktora Staina, který mi příjde fakt moc sympatický a ty jeho záchvaty, nevím proč ale vždycky se směju s ním, asi patřím do blazínce *další záchvat smíchu* I když až se budu dívat na Naruto Shippuuden, tak si myslím, že se budu chlámat i s Hidanem, protože ten jeho smích je vážně brutal...
*raději končí, protože moc myslí na Staina a Hidana a její bratr by si asi kdo ví co pomyslel, kdyby se začala chlámat bez zjevných důvodů...*

PS: Šílenství je nakažlivé...

Mission aneb jaké to je být doopravdy zlá?

31. května 2009 v 19:24 | Nagadir |  Mý psycho sny XD
V tomhle snu jsem byla fakt pěkná mrcha (Buhahaha!!), takové sny bych chtěla mít častěji...
Mimochodem je asi tak čtvrt roku starej XD


Pomalu a lehce doskočím na větev stromu. Očima přejedu malou mýtinu před sebou na které se nachází pět shinobi z Listové. To kvůli nim se sem trmácím, ale úkol je úkol. Co jinýho mi taky zbejvá, že? Uchopím katanu, kterou mám připevněnou na zádech, za rukojeť a skočím mezi ně. Během dvou minut je po všem. Úkol je splněn. Zasunu katanu zpět do pochvy a pohlédnu na oblohu, která se začíná zbarvovat do světle modra. Povzdychnu si a zamířím do města, už tak jsem vyšla pozdě, můžu jen doufat, že to stihnu. Seskočím z posledního panelového domu a zamířím ke škole. Uvnitř je ticho typické jen pro již započatou hodinu, takže přece jen jdu pozdě. To naštve, proč zrovna dneska musím takovou smůlu? Zamračím se, protože musím vejít do třídy v tom v čem jsem. Jako by nestačilo, že si už teď o mě myslí, že jsem cvok. Ale možná budou jejich reakce stát za to. Uvolněně kráčím stichlými chodbami až se nakonec zastavím před dveřmi své třídy. Zhluboka se nadechnu a sáhnu po klice. Pomalu otevřu dveře a vejdu dovnitř, jakmile mě třída zaregistruje udiveně umlkne. Prohlíží si mě třicet párů očí.
,,Omlouvám se, že jdu pozdě, ale měla jsem něco neodkladného," oznámím.
,,Dobře..." přikývne šokovaná učitelka. Kdybyste viděli ten její výraz!
Poněvadž sedím v lavici hned u dveří udělám jen pár kroků, Etsuko se zamlkle přisune k lavici, aby mi uvolnila cestu k mému místu. Sundám si ze zad batoh, ve kterém mám učebnice, ale i nějaké ninja vybavení a následně po tom i katanu, kterou umístím pod lavci, teprve až pak se usadím.
,,Co to má znamenat?" šeptne směrem ke mně Argo, která sedí za Etsuko.
,,Co by?" odvětím a ohlédnu se na ni s mírným škodolíbým úšklebkem.
,,Stala jsi se definitivně přívržencem Orochimarovým nebo co?" dobírala si mě.
,,Co když ano?" odpovím s lehce nebezpečným tónem a Argo jen zakroutí hlavou. Samozřejmě, že má právo být překvapená, stejně jako zbytek třídy, ponevadž jsem si tak trochu hloubkově změnila image. Místo svých hnědých melírovaných vlasů mám temně černé a na čele mám černou pásku se znakem Zvučné. Oblečena jsem do černého trička s krátkým rukávem pod kterým mám o něco delší černé a síťované. Dále do tmavěšedé taktické vesty a dlouhých černých kalhot. Na rukou mám krátké tmavěšedé bezprsté rukavice Naruťácké módy a v témže stylu i nízké tmavěšedé boty. Na pravém stehně mi nesmí chybět pouzdro na kunaie a shurikeny, a na krku se mi houpe řetízek s přívěškem ve tvaru noty.
,,Ta katana je pravá?" šeptne zvědavě Etsuko, zdá se, že se z prvotního šoku probrala.
,,Co myslíš?" řeknu vyzývavě a moji kamarádce zajiskří oči. Kvůli tomuhle rozrušení nebyla Etsu schopna zbytek hodiny vnímat a neustále okukovala mou katanu. Ta aby nad něčím takovým nezačala slintat...
,,Tak jak je to s tebou?" zajímá se Argo o přestávce.
,,Není to dost jasné?" nadzvednu obočí.
,,Zase kaktus?" rozesměje se Etsuko.
,,Nech si to!" odseknu jí.
,,Nebuď taková a ukaž mi tu katanu!" zaškemrá.
,,Hmm..." odbydu jí.
,,Tohle na mě nezkoušej!" dloubne mě do žeber, ale dřív než stačí stáhnout svou ruku zpět bleskově ji za ní uchopím. Překvapeně se na mě podívá.
,,Tohle už nikdy nedělej," řeknu ji varovně.
,,No jo..." zamumlá a je vidět, že se ji můj stisk ani v nejmenším nelíbí. Zlověstně ji pohlédnu do očí a teprve pak její ruku pustím a ponevadž nestojím o její škemrání vytáhnu zpod lavice svou katanu v decentí černé barvě. Uchopím ji za rukojeť a ukážu ji malý kousek čepele, která se ukázkově zablyští.
,,Dokonalost sama..." vzdychne Etsu.
,,Je pravá?" octne se u naší lavice jeden z našich spolužáku, Kuba. Celkem kus, to vám řeknu XD
,,Nebuď zvědavý," řeknu mu a s hlasitým cvaknutím zasunu meč zpět.
,,Nebuď tak protivná..." zamračí se.
,,Myslíš, že jsem protivná?" vstanu prudce a ušklíbnu se.
,,V jistém smyslu ano," přikývne a vykročí směrem ke své lavici. Tak tohle ten holomek přehnal. Náhle se zarazí a oči se mu rozšíří hrůzou, protože kolem něj proletěl kunai a zabodl se do stěny kousek před jeho obličejem. Přehoupnu se přes lavici a zamířím k němu.
,,Zdá se, že mi nějak ujela ruka..." usměju se na něj škodolibě, vytrhnu kunai ze zdi a zasunu si ho zpět do pouzdra.
,,Co blbneš?!" vykřikl nějaký jiný kluk. Ale dřív než mu stačím odpovědět vejde do naší třídy zástupce a oznamí nám, že se nám změnil rozvrh a máme teď mít hodinu tělesné výchovy. Celá třída se tedy přesouvá dolů do šaten u tělocvičny a já si opět uvědomím, že nemám nic jiného na sebe.
,,Půjdeš v tomhle?" podívá se na mě pochybovačným pohledem Markéta.
,,Nestarej se," odseknu jí a ona se pohotově urazí. Je ale pravda, že ve vestě by mi bylo asi vedro a tak ji poněkud zdráhavě odložím na věšák.
,,Co to máš?" vyhrkne Monika.
,,Co?" nechápu. Musí mi pořád všichni klást tak debilní otázky??
,,To na krku!" vysvětlí a divně mě pozoruje jako bych měla nějakou nakažlivou chorobu. Třeba mám, asi mě něco kouslo XD
,,Jo aha, myslíš tohle!" usměju se škodolibě a dotknu se místa s černým znamením. ,,To je.."
,,Prokletá pečeť!!" vyhrkne nevěřícně Etsuko. Jak zásadní reakce...
,,Jo, nějak tak," přikývnu, postavím se před zrcadlo a obdivně ji zkoumám. Tuhle kérku prostě miluju.
,,To je jako co?" nechápe Markéta. Zase debilní otázka....
,,To by jsi asi nepochopila, ale Nagadir by nám mohla vysvětlit jak k ní přišla..." pohlédla na mě v zrcadle Argo.
,,O čem to ksakru blábolíte?" začínala být Markéta dopálená. Pomalu jsem zaťala ruce v pěst, ale udržet jsem se přesto nedokázala. Aktivovala jsem pečeť a po mé levé polovině těla se začaly šířit černé ornamenty.
,,Co to je?" vyhrkla Monika vyděšeně. Opět debilní otázka....
,,Prokletá pečeť, která se aktivovala," zavrčím a udeřím zaťatou pěstí do dřevěného obložení. Celá místnost se mírně otřese a většina dívek vyděšeně zaječí.
,,Má poněkud ničivé následky," podotknu suše, odtáhnu ruku a uklidním se. ,,Myslím, že bychom už měly jít, hodina právě začala..." usměju se na všechny sladce a vykročím z místnosti.
Vejdu do tělocvičny, zbytek třídy se tam postupně doloudával, ale všichni si ode mě drželi odstup, jako bych je měla každou chvíli kousnout. Bohužel, dřív než jsme mohli řádně začít ozval se zvuk tříštěného skla. Všichni vzhlédli. Oknem po pravé straně proskočilo blonďaté orandžové cosi a dopadlo to nějaký ten metr přede mě.
,,Nášel jsem tě!" zazubil se vítězoslavně a ukázal na mě prstem. Zatvářila jsem se znuděně, Listová na mě poslala geniny?
,,Naruto, nehluč tak..." objevil se vedle hyperaktiva mladík s uhlově černými vlasy, Sasuke Uchiha! No páni! Asi to beru zpět!
,,Sasuke, nech to na mě!" usmál se Naruto a Uchiha se zatvářil otráveně.
,,Naruto, tohle je spíš mise typu S..." objevil se tam jonin se stříbrošedým hárem a maskou na obličeji, toho jsem taky znala. Byl to Hatake Kakashi, konečně někdo na pořádné úrovni. Společně s ním se tam objevila i růžovláska, pravděpodobně stějně stará jako hyperaktiv a Sasuke.
,,OK," řekla jsem. ,,Hatake, možná by jsi měl toho hyperaktiva a slečinku někam odklidit, tohle je nebezpečné..." ušklíbla jsem se.
,,Cože?!" vyjekl Naruto a začal na mě čumět jak blb.
,,S tím jsem počítal, neměla by ses jimi nechat zmást..." usmál se.
,,Chci jen tebe a Uchihu, ostatní mě nezajímají... tohle je poslední varování..."
,,Tak to teda ne! To já jsem tě našel první!!!" začal blonďák, jehož stupidita byla víc než očividná, hulajdat jak na lesy.
,,Tak dobrá..." pokrčila jsem rameny a s pomocí Problesknutí jsem se dostala za růžovovlásku. Uštědřila jsem ji ránu pěstí, skončila dost tvrdě na zemi a pak jsem se pomocí stejné techniky přemístila zpět.
,,Sakuro-chan!" vyhrkl vyděšeně hypoš a přiběhl k ní.
Kakashi mě přejel dosti vražedným pohledem, docela brutus na to, že se věčně tváří otráveně. ,,Tohle jsi neměla dělat," zamračil se ještě víc.
,,Oh... a pročpak ne? Naplácáš mi na zadek?" provokovala jsem ho. Jsem já to ale mrcha!
,,Snad..." řekl a začal dělat jedno ze svých složitých jutsu. Brzy se mu v dlani objevila jiskřící koule. No jo, to by nebyl Kakashi aby nezamachroval s Raikiri...
Načež se na mě rozběhl, ušklíbla jsem se, poněvadž jsem dostala mega cool nápad. Jemně jsem nadzvedla ruku, Hatake se nebezpečně přibližoval, a ze země pod podlahou vytryskla voda. Pak jsem jí máchla směrem ke Kakashimu, který se sice snažil uskočit, ale marně. Voda ho zasáhla a co si myslíte, že dělá voda při kontaktu s elektřinou? Ha? Odletěl nějakýho půl druhýho metru dozadu a nemohl se chudák ani postavit, protože mu silný elektrický šok, jenž jsem mu tak zákeřně způsobila, pořádně pocuchal nervy. Nejspíš bude na hooodně dlouhou dobu paralyzovanej. To má z toho, že se do mě naváží. Bohužel jsem si tak odrovnala kvalitního soupeře, tedy, alespoň jsem si to myslela.
,,Kakashi-sensei!!" vyhrkl blonďák v orandžovém a začal zmatkovat.
,,Naruto, zmlkni!" okřikl ho Uchiháč, jenž byl nejspíš na jeho značně vysokou oktávu alergickej, ale kdo by nebyl, že?
,,Hmm... budete se tu jen tak válet a nebo začnete konečně něco dělat?" zívla jsem. Nuda! NUDA!!
,,Ty! Jak můžeš!!" začal zuřit blonďák. A hele, vono se to umí i zlobit.
,,Jak? Prostě NOR-MÁL-NĚ!" vyhláskovala jsem mu.
Hyperaktiv se na mě, jak jinak než aktivně, rozběhl a zaútočil. Nebyl problém vyhnout se jeho úderům a klidně jsem se ho mohla nějak jednoduše zbavit, ale začalo mě zajímat co tohle geninské dítko ještě umí.
,,Kage Bunshin no Jutsu!" vykřikl v mé nestřežené chvíli. Tohle je tak originální, jak může být tak tupý? Místo jednoho hypoše se jich do mě pustilo asi osm, ale stejně brzy všichni skončili na zemi. Mám pocit, že se tu všichni jen válejí.
,,Ještě jsem neskončil!" postavil se ihned na nohy. No, musím uznat, že má i slušnou výdrž, protože schytal tak trojnásobek toho co růžovovláska, která ještě pořád důkladně zkoumala podlahu. Hyperaktiv opět vytvořil s pomocí Kage Bunshin klon, ale ten k mému podivu začal vytvářet v jeho napřažené pravačce jakousi chakrovou kouli. Asi jsem se pořádně zmýlila, poněvadž tahle technika vypadala na dost vysokou úroveň.
,,Hmm... tak ty umíš i něco pořádnýho..." ušklíbla jsem se radostně. Johó, začíná zábava!
,,Zaplatíš za to co jsi udělala Sakuře!" vyhrkl a i s tou svou spešl technikou se na mě vyřítil. Pomalu jsem pohnula rukou a voda, která až doposud, od střetnutí s Kakashim, ležela na zemi se poslušně zvedla. Spojila jsem obě dlaně k sobě a propletla prsty. ,,Suiton: Suijinheki Jutsu!" zašeptala jsem a kolem mě se vytvořila ochranná zeď tvořená vodou. Blonďáka to trochu zarazilo, ale dál pokračoval v běhu.
,,Hyouton..." zašeptala jsem znovu a voda, jenž stále visela ve vzduchu, ihned zamrzla.
Hyperaktiv se nebezpečně přibližoval, máchla jsem rukou a zmrzlá voda v podobě miniaturních jehliček se mu zabodala do těla. Naruto klopýtl, ale přesto běžel dál.
,,Chidori!!!" ozvalo se za mnou. Byl to ten zpropadený Uchiha, a já si říkala, kam mi zmizel. Tak vy takhle! Ale na mě si nepříjdete!
Máchla jsem oběmi pažemi směrem od sebe a má vodní obrana je odmrštila. Oba tvrdě narazili do okolního zdiva, Naruto se však opět postavil na nohy a znovu, tentokrát bez svý techniky se na mě rozběhl. Chytila jsem ho za pravačku a jednoduše od sebe odhodila, znovu pocítil blízký kontakt se zdí a protentokrát se nepostavil. Jenže iniciativy se chopil Uchiháč a opět vytvořil Chidori, nebo taky Raikiri. Je to pořád to samý, ale Kakashimu asi příjde Raikiri víc cool nebo co.
Když byl těsně přede mnou čapla jsem ho za levé zápěstí, přemístila jsem se za něj a zkroutila jsem mu ruku do velmi nepříjemného úhlu. Jískření v mžiku pominulo.
,,Chudáčku Sasuke..." řekla jsem přehnaně lítostivým tónem. ,,Chybí ti rodiče, viď?"
,,Drž hubu!" zavrčel a ohnal se po mě druhou rukou, ale tu jsem v pohodě zablokovala.
,,Jsi tak bezbraný... tak slabý... chudáčku..." používala jsem pořád ten stejný falešně lítostivý tón. Nutno podotknout, že Sasuke docela slušně zuřil, kdyby pohled zabíjel, určitě bych byla dávno mrtvá. ,,Chudinko malá..." zašeptala jsem a otřela jsem se svou tváří o tu jeho.
,,Řekl jsem abys držela hubu!!!" zuřil a snažil se mi vysmeknout. Jo jo, pokud chcete Sasuke nasrat k nepříčetnosti mluvte o jeho rodičích a o tom, že je slabý. Zabírá to, to můžu jen potvrdit.
,,Chtěl by jsi být silný, že? Aby ses mohl pomstít... svému bratrovi Itachimu," šeptla jsem mu do ucha. ,,Můj pán, Orochimaru-sama, ti může pomoct. Naučí tě techniky o kterých se ti ani nesnilo, techniky s kterými budeš moci Itachiho zabít..." syčela jsem tiše jako had a vlévala jed do jeho duše. Jeho tělo se přestalo vzpírat, zdá se, že začal o mých slovech uvažovat. Usmála jsem se, to jsem potřebovala. ,,Stačí jen říct a já tě za ním odvedu..."
,,Techniky, o kterých se mi ani nesnilo? Techniky s kterými bych...." nedořekl a civěl kamsi do prázdna. Ano, ano... uvažuj o tom Sasuke, uvažuj... Příjdeš na to, že nemáš jinou možnost než přistoupit na má slova.
,,To už by stačilo!!" ozval se opět hyperaktivův hlas, ale tentokrát hodně naštvaně. Sasuke sebou trhl. Ksakru, skoro jsem ho měla! Stačila by jen chvilička, malinkatá chvilička a odešel by se mnou! Ale ten hypoš to pěkně zkazil, což zase do nepříčetnosti přivedlo mě.
,,Ty jeden malej hajzle!" zavrčela jsem zle a odmrštila jsem od sebe Sasukeho, který skončil búhvíkde, v tu chvíli mi to bylo šumák, zajímala jsem se jen o to jak dát pořádně přes tlamu tomu nevycválanému bloňdákovi.
Zvedla jsem ruku a máchla jí, voda k němu na můj povel bleskurychle vyrazila. Hyperaktiv se opět zdatně naklonoval, což značně snížilo mou možnost ho zasáhnout. Nastala mini hra na to, kdo je ten pravý. Navigovala jsem vodu a úspěšně likvidovala jeho klony, k mé smůle mi originál stále unikal. Kdo by řekl, že se z toho stane celkem dobrá taktika?
,,Mám tě!" vyhrkl a objevil se po mé levici. Chtěl mě udeřit, ale na to byl dost pomalý. Se škodolibým úsměvem jsem odskočila a poslala na něj proud vody. Ale k mému podivu se rozpadl v oblak dýmu, byl to jen Kage Bunshin! V tu samou chvíli se za mnou ozvalo hromové ,,Rasengan!!" a dřív než jsem se stačila otočit mě zasáhlo cosi s neuvěřitelnou silou. Odhodilo mě to až na druhý konec tělocvičny a skončila jsem ve zdivu, které předtím očumoval jak Naruto tak i Uchiháč. Ksakru, kde ten parchant přišel k takový šílený technice?
Docela slušně mě pocuchal, ale zároveň vě mě stoupla zlost. Vyhrabala jsem se z trosek a zuřivě jsem na něj pohlédla. Měla jsem chuť ho roztrhat na kusy a vidět jeho vyhřezlé vnitřnosti. Toužila jsem po krvi, chtěla jsem vidět jeho smrt, pomalou velice pomalou smrt.
,,Za to tě zabiju... zabiju tě... zabiju..." vrčela jsem zuřivě a obklopila mě obrovská chakra. Démon, který ve mě sídlil se začal částečně probouzet. Tohle zvířátko v sobě miluju, díky němu jsem schopna přežít témeř cokoliv a rány se mi hojí neuvěřitelně rychle, ale zároveň s tím stoupne i agresivita. Vlatně nevím proč, ale nikdy jsem nezkoušela aktivovat pečeť a do toho v sobě částečně probudit démona, asi by to mělo velmi katastrofální účinky. Přesně v tuhle chvíli jsem však měla sto chutí to učinit, ale rozhodla jsem se ještě chviličku počkat.
,,Co ten vyděšený výraz? Máš ze mě strach, chlapečku?" zasmála jsem se. ,,Na to jsi měl myslet před tím než jsi mě udeřil, protože teď tě prostě zabiju..." řekla jsem a rozběhla jsem se na něj. Hyperaktiva jeho hyperaktivita náhle opustila a strnul na místě, byl teď velmi snadným cílem. Nebudu teď popisovat ten velmi zdlouhavý a nudný proces, kdy jsem s ním vytřela snad každou částečku podlahy a zdi, spíš se vrhnu na nečekaný zlom.
Po nějakých x minutách mě to začalo nudit a rozhodla jsem se to s ním skoncovat, ale náhle ho obklopila velice silná chakra a já ucítila přítomnost démona. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, ten blonďák má snad víc triumfů než já!
Ošklivě zavrčel, he šel z něj celkem strach, a systematicky mi začal vracet ránu za ránou. Jenže to už jsem se opět vztekla, a tak jsme se tam chvíli dost brutálně mlátili a likvidovali okolí. Zvláštní, ale vůbec si nepamatuju jestli tam u toho pořád byla moje třída, ale copak jsem měla čas očumovat okolí? Po hodně x minutách jsme od sebe odskočili, oba dva jsme funěli jak lokomotivy, ale musíte brát v úvahu, že boj démona s démonem není hračka! Opravdu jsem se začala cítit unavená ale k mému štěstí na to vypadal i bloncek. Přemýšlela jsem co dál, kdybychom se takhle do sebe opět pustili, brzy by nám nejspíš oběma došla chakra což by bylo nemilé. A pak, světe div se, mě osvítil samotný duch svatý a já dostala celkem zákeřný nápad.
,,Máš rád své kamarády?" zeptala jsem se ho.
,,Co?" zamračil se.
,,Nechápeš? To je jedno, názorně ti to ukážu..." usmála jsem se a znovu jsem pobídla vodu. Ta se vznesla a zamířila k ještě omráčené růžovovlásce a k ztěžka oddechujícímu Sasukemu. Ani jeden z nich neměl šanci, voda je pevně obmotala a sevřela.
,,Okamžitě je pusť!" zařval Naruto a chystal se proti mě vyrazit.
Usmála jsem se, zvedla jsem ruku s otevřenou dlaní a trochu ji sevřela, voda začala oba uvězněné drtit. Růžovovláska vyjekla bolestí a Uchiháč zařval, protože měl nejspíš nějaké zlomeniny z předchozích střetů.
,,Nech je!" zařval Naruto.
,,Nechám je, výměnou za tvůj život..." ušklíbla jsem se a opět jsem mírně sevřela ruku. Ozvala se další série bolestivých výkřiků. Blonďak se zamračil a v jeho ptačím mozečku to začalo šrotovat. Docela dlouhé ticho mě dráždilo a tak jsem opět trochu sevřela ruku.
,,Dobrá!" vyhrkl hyperaktiv. ,,Udělám co chceš!"
,,To se mi líbí..." usmála jsem se a druhou rukou jsem proti němu vyslala proud ledových jehel. Zároveň s tím jsem opět začala svírat první ruku, prostě mě těšilo jak oba dva ječí bolestí, a měla jsem chuť je zabít. Což v případě Sasukeho byla pěkná blbost, protože za jeho mrtvolu by mi Orochimaru-sama asi moc nepoděkoval, ale v tu chvíli jsem je prostě chtěla vidět mrtvé. Asi mi totálně šiblo... hmm... i když je pravda, že mi šibalo asi už od začátku... (Prej Orochimaru-sama! Jak jsem to vůbec mohla říct? Že by výplach mozku?)
Růžovovláska po chvíli úporného drcení omdlela bolestí, Uchiháč se stále statečně držel a hyperaktiv si zkoušel jaké to je být ježkem. Nic zábavného a tak jsem to chtěla se všemi ukončit, ale náhle jsem za sebou uslyšela až moc povědomý hukot. Bohužel jsem se nestačila ani otočit. Levou stranou hrudi mi projela oslepující bolest, ruka mi poklesla a já se začala pomalu hroutit na zem. Voda jenž se držela ve vzduchu mou vůlí s hlasitým chrstnutím dopadla na zem. Všechny síly mě náhle opustily. V mém zorném poli se objevily něčí nohy, namáhavě jsem vzhlédla a spatřila jsem Kakashiho. No jo, úplně jsem na něj zapoměla!
,,Co s ní uděláme?" uslyšela jsem nazlobený hyperaktivův hlas.
,,Co?" zadumal se Kakashi. Náhle jsem začala mít strach, strach ze smrti, nechtěla jsem umřít! Měla jsem ještě tolik věcí před sebou!
,,Možná bychom měli...." začal.
,,Nechci umřít..." zasténala jsem. Je to zváštní, že ještě před chvíli jsem byla namachrovaná jak něco a teď žadoním o slitování. Ale když jsem tam tak ležela na zemi s tím neodbytným strachem, náhle jsem si uvědomila, že celý můj život byl špatný. Co jsem si to vlastně namlouvala? Čeho jsem chtěla dosáhnout?
,,Za to co jsi provedla jsi nezasloužíš slitování!!" zavrčel Naruto.
,,Bojím se..." šeptla jsem. Asi jsem vážně byla mimo a nebo mi všechno co mi Orochimaru nacpal do hlavy nějak záhadně vypadlo.
,,Naruto, neukvapuj se. Důležitější teď je postarat se o Sakuru a Sasukeho," zarazil ho Kakashi.
,,Ale...ona..." zuřil. Mezi ním a Kakashim pak pravděpodobně proběhl nějaký neverbální styl komunikace, protože Naruto po chvíli beze slova odešel.
Kakashi si ke mě beze slova dřepl. Neměla jsem odvahu dívat se mu do očí. Byla jsem zhnusena sama sebou a chtělo se mi zvracet.
,,Mladí ambiciózní lidé..." vzdychl s jistou dávkou melancholie v hlase. ,,Dokud tady není Naruto, mluv pokud chceš..."
,,Omlouvám se," zašeptala jsem slabě. ,,Já... jen chtěla být silná, aby si mě lidé vážili..."
,,A ono se to nějak zvrtlo, že ano?"
,,Moc, tak moc, že už to nejde vrátit..." přikývla jsem lehce, jak jen mi to moje poloha dovolovala.
,,Asi se nedá nic dělat..." vzdychl, srdce se mi náhle rozbušilo. A je to tady, umřu! Ale Kakashi mě opatrně vzal do náruče. Překvapeně jsem se na něj podívala.
,,Říkejme tomu nová šance... od této chvíle... Máš možnost stát se jiným člověkem," usmál se.
Tak to mě totálně dokonalo, slzy, které jsem doposud úspěšně zadržovala se vydraly ven a já začala bulet jak želva.
,,Ale no tak, tolik se toho zase nestalo," znervózněl krapet.
,,Vždyť já si něco takového ani nezasloužím... po tom co jsem vám provedla... Jsem jen hnusnej parchant, který rád ubližuje druhým..." vzlykala jsem.
,,A to ti napovídal kdo? Orochimaru?"
,,Ale... přece..." koktala jsem.
,,Možná, že na povrchu jsi jen hnusnej parchant ubližující ostatním, ale uvnitř jsi někdo úplně jiný. Poznal jsem to hned napoprvé co jsem se ti podíval do očí... takže žádné ale," utnul moje řeči. A tak jsem se nechala poslušně nést.
Konec!!

Brutální sen, že? Zvláštní, ale mám pocit jako by se v něm promítly dvě části mé osobnosti.
Celý sen si pamatuji jen útržkovitě, takže jsem vám ho pro lepší čtení trochu zpestřila, ale rozhodně jsem si nic nevymýšlela.

Má maturita dokončena jest...

31. května 2009 v 19:21 | Nagadir |  Deník...
Nálada: superně extra úžasná!!!!
Co poslouchám: Naruto, Naruto Shippuuden a Bleach Soundtrack
Co čtu: Základní kniha o Chakrách - Shalila Sharamon a Bodo J. Baginski

Nagadir je šťastná a v euforii XD
Tak ve čtvrtek proběhla má poslední, ústní maturitní zkouška. Bylo to celkem ze čtyř předmětů: Literatura, Ochrana životního prostředí (+ Odpady), Geodezie (+ Rekultivace a Pozemkové úpravy) a nakonec Biologie. Do školy jsem dorazila se značným předstihem, abych se mohla ještě chvíli poučit, a poté co dorazili ostatní i zkoušející mohlo začít zkouškové peklo! Jelikož jsem byla hned druhá, byla jsem pěkně vystresovaná, v Češtině jsem si vybrala moc dobrou otázku: Romantismus a Humanismus v Evropě a u nás, takže jsem mohla obkecávat Ámose Komenského, Shakespeara nebo Boccaccia a mnoho dalších, takže ČJ byla lehká. Pak přišla na řadu OŽP, tam jsem si vytáhla Velkoplošná chráněná území a také jsem neměla nijak velký problém, sice jsem se párkrát drobet zadrhla, ale ušlo to. No a pak přišla má poprava, Geodezie. Klepala jsem se jako ratlík a myslela jsem si, že asi umřu a ke své smůle jsem si vytáhla Rekultivace - Závlahy a závlahová zařízení. V tu chvíli jsem propadla hluboké beznaději a říkala jsem si, že bych si raději vytáhla i nechutně těžké směrníky z Geodezie, protože do Rekultivací jsem se příliš nepodívala *proklíná se a mlátí hlavou o stůl* No, nezbylo mi nic naplat a tak jsem během přípravy něco na přípravný papír sesmolila, ale bylo toho žalostně málo, v krku jsem měla nejméně tři knedlíky a cítila jsem, že asi každou chvíli začnu brečet, protože jsem si byla jistá, že na tomhle vyletím. Když jsem měla začít mluvit, nastalo celkem dlouhé trapné ticho a ač jsem se snažila zadržovat své emoce, nedokázala jsem to a tak jsem si po cca nějakých čtyřech letech pěkně zabulela, učitelé byli díkyJashinovi strašně milí a tak se jim podařilo mě uklidnit a nakonec jsem něco vyžblebtala. Když jsem vypadla z místnosti zamířila jsem si to rovnou k záchodům a snažila jsem se psychicky uklidnit pod sprškou ledové vody. Pak už na mě čekala jen Biologie, vytáhla jsem si Kosterní a svalovou soustavu, což by normálně byla moc dobrá otázka, ale po těch pitomých závlahách jsem nebyla skoro schopna normálně uvažovat natožpak mluvit, strašně jsem se zadrhovala a koktala *má chuť se za to uškrtit* Takže když jsem se vrátila do přípravné místnosti, myslela jsem, že se odstřelím, měla jsem pocit, že to asi neudělám a že si to budu muset zopáknout v září. Po krátké chvíli si nás zkoušející zavolali, vešli jsme dovnitř a seřadili jsme se, nikdy bych si nepomyslela že to zažiju, ale šíleně se mi třásla kolena XD A pak nám oznámili, že jsme to všichni udělali, myslela jsem že tam samou radostí sebou seknu o zem, známky jsem skoro ani nevnímala, úpřímně je mi fuk jestli mám samé jedničky nebo osmičky XD hlavní je, že to mám! Poté nám s veselými obličeji pogratulovali a bylo to, úspěšně jsem odmaturovala a teď hurá na výšku!!! Obvolala jsem rodinu, zašla domů, kde nás mamka pozvala do nedaleké restaurace, Lužanka se jmenuje, ve které vaří opravdu moc dobře. Dala jsem si něco jako Kuřecí prsa na tequille. Mimochodem, za celý den maturit jsem snědla pouhé dva rohlíky, protože jsem měla pocit, že bych něco navíc nepozřela a popřípadě hned zase vyvrátila XD Takže jsem byla neskonale ráda, protože ze mě spadla nervózita a já myslela, že hlady začnu ohlodávat stoly XD
Všem lidem, kteří mají maturitu před sebou držím palečky a těm kteří ji úspěšně zvládli gratuluji!

Vaše, jen se těš výško!!!, Nagadir


Hmm...

27. května 2009 v 9:31 Sai

To mluví ke mně??

27. května 2009 v 9:31 Sai

Tak co?

27. května 2009 v 9:29 Ostatní - N

Memories...

27. května 2009 v 9:29 Ostatní - N






Co je nového?

26. května 2009 v 17:29 | Nagadir |  Deník...
Nálada: pohodová O_O
Co poslouchám: Naruto a Naruto Shippuuden Soundtrack (nemůžu se ho nabažit, no...)
Co čtu: Základní kniha o Chakrách - Shalila Sharamon a Bodo J. Baginski

Dnes jsem měla první část maturity a tou byla ta praktická. Krom toho, že se otázky losovaly už v sedm hodin ráno (nehorázně brzy!), sem taky patřila obhajoba ročníkovky.
Když se naše skupinka nahrnula do zkoušecí místnosti a každý si vylosoval otázku, ale tak aby neviděl její číslo (každý si přitom upřímně přál aby si vylosoval něco ucházejícího) jsme se zase vrátili do přípravné místnosti a čekali jsem až si nás zkoušející rozeberou. Upřímně, ne že bych byla nějak vystresovaná, to ne, ale nechtěla jsem mít něco z Geodezie nebo třeba Geologii a pedologii regionu, hrozně jsem chtěla třeba hydrobiologii nebo rozbor vody a půdy a možná ještě lužní les a fytocenologii a tak jsem se úpěnlivě modlila (k Jashinovi samozřejmě). No, po chvíli nás začalo ubývat a pak do třídy vešla Juřicová, která učí Geologii, krásně se usmívala a řekla něco v tom smyslu: ,,Tak a další kdo půjde se mnou je... (dramatická pauza) ... Denča!"
V tu chvíli jsem si myslela, že mě omeje: Geodezie? Geodezie??? To nedám ani kdyby mi narostl druhej mozek! Nakonec jsem od ní přijala obálku s okruhem, nadechla jsem se a připravená na to, že to bude něco katastrofického (s jistou malinkatou jiskřičkou naděje) jsem ji otevřela a přečetla jsem si okruh. Šok číslo dvě: Vytyčení řídící čáry! Moje reakce? Ze srdce mi spadl nejméně dvoutunový balvan neboť tohle je jedna z mála věcí, která mi v Geodezii jde, já mám takový štětí! A tak jsem se přemístila i s dvěma otrokama... ehm... chtěla jsem říct vypomahačema... na nedalekej kopec, kde se mělo ono vytyčování uskutečnit. Učitelka mi ještě předtím oznámila, že za mnou i se zbytkem komise příjde tak za hodinku a půl, tak ať si vše připrávím. I přes menší problémy s terénem, který byl nechutně hrbolatý a řídící čára o sklonu 10% se na něm fakt blbě vytyčovala (protože v jednom místě takový sklon prostě nebyl) se mi to nějak podařilo udělat. Když tam přišla komise (po nechutně dlooooouhatááánské době a v tom nechutným parnu, no raději nic neříkám...), tak jsem ji v rychlosti řekla jak se to dělá, co je principem a ble ble ble, chyby jsem svedla na terén a bylo to. Juřicová mi řekla, že jsem ji mile překvapila (protože já a Geodezie nejsme kamarádky a nikdy nebudeme) a tak jsem se nechala svézt zpátky. Potom už na mě čekala jen obhajoba, která se konala až o čtvrt na jednu a tak jsem si do té doby několikrát svou práci přečetla, pak jsem skočila na oběd a pak už jsme všichni jen seděli ve třídě a atmosféra by se dála krájet jedině řetězovkou. Všichni měli strach, ale vraceli se spokojení, takže mi to trochu dodalo na optimismu, ale když jsem dorazila před komisi a měla jsem začít vykládat, řekla jsem úvod a cíl práce a pak jsem se zadrhla, protože jsem nevěděla co mám říct dřív, jak to říct, no prostě jsem se do těch informací zamotala, díkyJashinovi se mě začali vyptávat a protože jsem ročníkovku dělala poctivě byla jsem schopna jim odpovědět, k tomu byla atmosféra hodně uvolněná, učitelé se mezi sebou bavili, nakukovali do mojí práce, zkoumali ji (div nepitvali), usmívali se a no prostě jsem si připadala jak v cirkusu XD
Nakonec jsem mohla odejít XD Když skončili úplně všichni, znovu jsme (po krátké pauze na konzultaci) napochodovali do místnosti aby nám byla sděleno prachprosté: ,,Musím vám oznámit, že jste všichni prošli..." a pak už jsem mohli odejít...
Takže první část moji maturity proběhla zdá se dobře, osobně je mi jedno za kolik bude, ale důležité je, že ji mám, ještě mě čeká ústní ve čtvrtek, no to potěš...

Vaše, už jen dva dny! dva dny!!!, Nagadir

PS: Jashine dej ať to udělám!!!!
PSS: Heh XD Asi mě něco praštilo přes kebuli, ale začala jsem sledovat Pokémony XD Vždycky mě zajímalo jak to skončí a pohádka je to celkem ucházející XD

Blood+ - Colors of the Heart (3.OP)

25. května 2009 v 15:41
Ano hi boku no kokoro wa oto mo naku kuzure satta
Kowarete saken demo keshi sare nai kioku to
Kurayami ga hitomi no naka he to nagare komu
Mou iro sae mie nai ashita he to shizumu
Wakari aeru hi wo tomedo naku sagashita
Ushinau tame dake ni ima wo ikiteku
Mou dame da to hitori kodoku wo daite mo
If you turn on the lights...
Hikari he terashiteku
Negai tsudukeru omoi itsuka iroduku yo to
Oshiete kureta kokoro ni ikitsudukeru hito
Nanimo kamo hitsuzen no naka de umareru Colors
Mou ichido kono te de asu wo egakeru kara
Itsu no ma ni ka boku wa nakusu koto ni mo nare
Te ni ireta mono sae yubi wo surinuketeku
Namida ga kareru mae ni kiki takatta kotoba wa
Ima wa dareka wo sukuu tame ni It�fs all your fate. You gonna do that.
Hikari ga tsuyoku nareba yami mo fukaku naru to
Kiduita toshite mo osoreru koto wa nai yo
Nanimo kamo kokoro no hate ni umareru Colors
Mou hitomi wo hiraite mitsumerareru kara
Kanashimi no Breath
Sore wa sagashiteta iro wo nijimaseru yo
Oto mo tatezu ni
Negai tsudukeru omoi itsuka iroduku yo to
Oshiete kureta kokoro ni ikitsudukeru hito
Nanimo kamo hitsuzen no naka de umareru Colors
Mou ichido terasu yo hikari no yubisaki de
Just drawing...Colors in light and darkness
And take it...Colors in light and darkness
Ima wa todoka nai yasashii iro mo
Subete wa mata kono te de egaki naoseru kara

Opening 3 - TV verze

Blood+ - SEASON'S CALL (2.OP)

25. května 2009 v 15:29
Japonsky
Anglicky
Karamitsuku kaze ni sakarai Ushinatta kisetsu wo sagashiteiru Wazuka demo mezasu houkou e Azayaka na kioku ga tsukiugokasu How many cuts should I repeat? How many fates should I accept? Does it have an end?
Defying the whirling wind, I am searching for the lost season. Even if it's only a little, it is towards the direction I'm aiming for that vivid memories provoke me. How many cuts should I repeat? How many fates should I accept? Does it have an end?
Itsumo karadajuu wo Kimi ga kakemeguri afuresou Dakara kowakunai yo asu mo Because I always feel you in me
Always, throughout my body, you run about and seem to overflow. That's why I'm not afraid, even tomorrow, because I always feel you in me.
Kawakikitta nodo e nagashita Kimi no na de kokoro wo uruoshiteku How many cuts should I repeat? How many fates should I accept? Does it have an end?
Having washed down my dry throat, your name will moisten my heart. How many cuts should I repeat? How many fates should I accept? Does it have an end?
Haruka ano tori no you Sora wo tobikoete yuketara Itsumo tsutaetai you ai wo Because I always feel you in me
Like that faraway bird, if only I could go soar across the sky, I'd like to always be able to tell you of my love, because I always feel you in me.
You taught me how to love I feel I can do anything
You taught me how to love. I feel I can do anything.
Yume ni egaku sekai wo Kimi no me no mae ni hirogetai Dakara kowakunai yo asu mo My beloved season calls me Because I always feel you in me
The world sketched in the dream, I want to unfold it before your eyes. That's why I'm not afraid, even tomorrow, My beloved season calls me, because I always feel you in me.

Opening 2 - TV verze

Blood+ - Aozora no Namida (1.OP)

25. května 2009 v 15:26
JaponskyAnglicky
Hitori kiri kurayami no naka kimi no namida no imi o shitta Negau basho fumidashita kedo dare mo kizutsuketaku nakute
Alone in the darkness, I found out the meaning of your tears I stepped out toward the place I wished for, but I don't want to hurt anyone
Umi o wataru kaze wa kyou mo mayowazu ni ashita ni mukau no ni Kokoro wa doushite ugoki dasenai
Today, the wind that crosses the ocean will blow straight toward tomorrow again But why can't my heart start moving?
Donna unmei ga matte irun darou Kuyamitakunai yo umareta koto Kanashimi no naka ni yuuki ga aru Kagayaki tsukamu to shinjiteiru Furishikiru aozora no NAMIDA Itsu no hi ka egao ni kaeru yo
I wonder that fate awaits me I don't want to regret having been born There is courage within sadness I believe that I can find the light Tears of blue sky, still falling Someday it will change into a smile
Isogiashi oikaketa kaze yubi no aida o surinuketeku Shinjiru koto mada kowai kedo todomaru koto wa mou shinai
The wind that I chase after at a fast pace slips through between my fingers I'm still afraid to trust, but I will no longer linger
Tsuki ga sotto kata o tataki minamo utsushite kureta kiiromichi Mayou koto sae wasurete yuku yo
The moon softly taps my shoulder, the water's surface shows the path of the moon It makes me forget that I was confused
Nani mo nai asu ga matte ite mo Nanika o umidasu te ga aru kara Kimerareta michi mo kaete yukeru Tsuyoi omoi ima komiageteru Koboreteta aozora no NAMIDA Ashita ni wa kitto hareru kara
Even if there is nothing waiting for me tomorrow I still have hands that can make something I can even change the fated path Now I build up my strong feelings Tears of blue sky, overflowing The sky will be clear tomorrow
Miageta saki e to arukidaseru hazu Doko made mo yukeru jibun nakusanai nara
I should be able to step toward the path I've looked up to I can go anywhere, as long as I don't lose myself
Donna unmei ga matte irun darou Kuyamitakunai yo umareta koto Kanashimi no naka ni yuuki ga aru Kagayaki tsukamu to shinjiteiru
I wonder that fate awaits me I don't want to regret having been born There is courage within sadness I believe that I can find the light
Furishikiru aozora no NAMIDA Itsu no hi ka egao ni kaeru yo
Tears of blue sky, still falling Someday it will change into a smile

Opening 1 - TV verze

Bleach - Tsumasaki (11.ED)

25. května 2009 v 15:21 Texty - BL
Manikyua nutta gohon yubi wo kikazatta
Soshite kagayaita no wa nanto jibun jishin datta
Kannou to wa kingyo no you mata sore wo
Koe totorou kaeranai oto nado nai

Nobiteiku heikousen tonari wa kurikaeshi
Bikasare rekka sareru rashii
Kagi no kakatta sono saki no ashimoto ni
Hirogatte iku kyori wa te de tsunageru soshite kyou mo

Kimi no wake no wakannai yokomoji wo
Hidari de nankai mo nazotteru

Ah me ga aita shunkan no sono hito wa
Nee kimi no tsume nani iro ni someru no

Atatakai to te sabite shimatta you da
Dare no mizu kara na no ka mieru no wa buru no hate
Oikakeru to nigete shimau orenji
Ame no nioi karafuru na niji tsunageru soshite ima mo

Nazo no angou wo hisshi de yogoshiteru demo
Kono nimotsu de wa dou ganbatte mite mo

Ah me wo tojite minu furi de kimi no ue de
Kimi no naka kono sora wa mawaru mono

Ah kimi no tsume kamereon moyou no
Nee gohon yubi aa dou ka hagarenai de
Ah kimi to nara doko made mo ikeru wa


Bleach - Hitohira no Hanabira (17.ED)

25. května 2009 v 15:17 Texty - BL
Japonsky
Anglicky
Hitohira no hanabira ga yurete iru boku no tonari de ima Machigatta koi datta sonna koto omoitaku wa nai
A single flower petal brushes against my skin I don't want to believe our romance was a mistake
Tel no mukou kurai kao shiteru Kiridasu kotoba ni obietenda Ittai itsu kara bokura konna kimochi ni Kizukanai furi tsuzukete tanda Deatta hi no you na ano suki tooru kaze no naka de Yarinaoseru no nara mou ichido dakishimetai
You have a dark face, on the other side of the phone You were scared of the words that were to come out From when did we try not to realize feelings like this? In the clear wind, like the day we met if we can do it all over I want to be with you
Hitohira no hanabira ga yurete iru boku no tonari de ima Machigatta koi datta sonna koto omoitaku wa nai
A single flower petal brushes against my skin I don't want to believe our romance was a mistake
Suki datta hazu datta itsu datte koe ga kikitaku naru hodo Sore nanoni te ga todoku saki no kimi ga mienaku narisouda
I should have been in love, so much that if I wanted to hear your voice anytime Even though my hands reach out you seem to be fading away
Heiki datte sugu gaman shiteta nowa Kitto bokutachi no warui toko de Itsumo issho ni itaitte omotteta noni Surechigai wa genjitsu wo kaeta Deatta hi no you na ano yawaraka na egao datte Sugu ni tori modoseru ki ga shiteta dakishimetai
We've got a bad, bad habit of saying "everything's fine" and bottling it up I always thought about how i wanted to be with you forever but we don't see eye to eye I assumed I could always make you smile In that soft, gentle way of yours, like when we first met I want to hold you...
Hitohira no hanabira ga yurete iru boku no tonari de ima Machigatta koi datta sonna koto omoitaku wa nai
A single flower petal brushes against my skin I don't want to believe our romance was a mistake
Damatta mama no kimi no te no hira Tadori tsuita namida ga hajiketa Konna bokutachi no jikan wo maki modoshite
The palm of yours, who has kept it silent the tears that reached they splashed Please rewind time for us who've become like this
Hitohira no hanabira ga mai ochita boku no tonari de ima Machigatta koi datta nante wasurerareru hazu wa nainda
A single flower fluttered down beside me now; I can't possibly forget it Thinking it was a mistake; I thought I loved you
Suki datta suki datta ima datte sugari tsukitaku naru hodo Sore nanoni te ga todoku saki no kimi ga mienaku narisouda
I wanted to hear your voice more and more; and while my hand still reaches yours, I can't see what your future holds.


Bleach - Sakura Biyori (10.ED)

25. května 2009 v 15:11 Texty - BL
JaponskyAnglicky
Juuroku de kimi to ai hyakunen no koi wo shite ne Hirahira to mai ochiru sakura no hanabira no shita de
I met you at age 16 and fell into a hundred-year love under these cherry blossoms that fall slowly
Aitakute kakenuketa hi no ataru kyuu na sakamichi ya Kouen no sumi futari no kage wa ima mo kawaranu mama
the steep hill I ran through wanting to see you and our shadows in the corner of the park remains unchanged
Kimi to boku to "Sakura biyori" kaze ni yurete mai modoru Marude nagai yume kara sameta you ni miageta saki wa momoiro no sora
you, me, and the cherry blossom weather returns after being swayed by the wind as if I woke up from a long dream, the sky I looked up at is pink
Suki deshita suki deshita egao saki someta kimi ga Boku dake ga shitteita migigawa yawarakana ibasho
I loved you, I loved you who created a colorful smile that soft spot to the right that only I knew about
Sakura no shita no yakusoku "rainen mo koko ni koyou"tte Nandomo tashikameattakedo ima mo hatasenu mama
a promise made beneath the cherry blossom 'let's come here again next year' we made sure many times but it's still unfulfilled
Kimi to boku to "Sakura biyori" kaze ni sotto yomigaeru Kimi mo ima doko ka de miteru no kanaa ano hi to onaji momoiro no sora
you, me, and the cherry blossom weather is recreated softly in the wind are you looking at it from somewhere? that same pink sky from that day
Oikaketa hibi no naka ni kizamareta ashiato wa Nani yori mo kakegae no nai takaramono
the footsteps left in the days I chased after are treasures more important then anything else
Kimi to boku to "Sakura biyori" kaze ni yurete mai modoru Tomedonai omoi ga afuredashite namida ga komiageta
you, me, and the cherry blossom weather returns after being swayed by the wind the unstoppable feelings overflow and tears build up
Kimi to boku to "Sakura biyori" kaze ni yurete mai modoru Mada minu mirai wo mune ni daite miageta saki wa momoiro no sora
you, me, and the cherry blossom weather returns after being swayed by the wind with the unseen future held in my chest, I look ahead and see the pink sky