Listopad 2008

Itachi a Sasuke

28. listopadu 2008 v 10:41 Wallpapery, které se u mě vystřídaly
ItachiaSasuke49.jpg Itachi a Sasuke2 picture by Nagadir_photo

Mocinky krásný wall, líbí se mi ten smutný výraz Sasukeho.. vypadá tak strašně milounce...

27. listopadu

27. listopadu 2008 v 9:04
Dneska má narozeniny Rock Lee (Naruto), takže vše nejlepší a drž se!!!! XD

Omluva...

24. listopadu 2008 v 17:55 | Nagadir |  Oznámení
Asi jste si určitě všimli, že to tady tak trochu vázne... Za to se vám upřímně omlouvám, ale mám na netu rozkoukaného Naruta a tak většinu času trávím sledováním a mám na blog trošičku méně času, ale nemusíte mít strach, budu se pokoušet dále něco přidávat...

Nagadir

Tvé oči (básnička)

24. listopadu 2008 v 17:49 | Nagadir |  Moje výtvory

Tvé oči jsou nekonečně černé,
pokaždé mě z nich zamrazí.
Nebyly vždy tak chladné,
strašně se změnily.

Tvé oči se změnily,
vidím v nich utrpení.

Tvé oči se změnily,
už nikdy nebudou takové jako dřív.

Tvé oči se změnily,
tak strašně moc se změnily,
že cítím bolest...

Hm... opět taková divná básnička... Napsala jsem ji ve škole v nějaké hodině (nepamatuji si v které), netýká se, nebo alespoň jsem to neměla v úmyslu, nějaké konkrétní osoby. Ovšem Etsuko mi řekla, že je to o Itachim (Uchiha Itachi z Naruta, znáte ne?) a když se tak na to koukám, možná i ano...

Ať žije Mangashop!!!!

24. listopadu 2008 v 17:43 Oznámení
Naprosto dokonalá česká stránka na které si můžete koupit nejen různé blbostičky (jako jsou tašky, náramky, opasky, sešity) s anime tématikou, ale i cosplay věcičky (Deník smrti, Naruto pásky, Akatsuki prsteny, kunaie, shurikeny) a teď už i mangu a anime, bohužel jen v angličtině (ale jde např. o celou první serii Naruta, Bleach, Death Note, Nana, Wolf's Rain, Hell Girl, D-Grey Man, Hellsing a pár dalších). Samozřejmě jsem nedokázala odolat a před nedávnem jsem si něco objednala. Jde o černý sešit Hellsing, sešit s pevnými deskami s Kakashim a malou cosplay výbavu pro shinobiho, tudiž kunai, shuriken a pásku se znakem Zvučné. Buhahaha!!! Ještě dokoupím pár blbostí a můžu se vrhnout na svůj dokonalý cosplay. (Zvučná je taková moje malá úchylka, stejně jako Orochimaru... jsem zvrácená... Buhahahaha!!!!)
Se vším jsem naprosto spokojená, balík mi přišel překvapivě rychle a byl tam i malý dáreček v podobě klíčenky s Gaarou.

Takže nemeškejte a kupujte... oups asi dělám reklamu... tak tuhle poslední větu raději ignorujte...

Vaše nadšená Nagadir

23. listopadu

24. listopadu 2008 v 16:45
S mírným spožděním, ale přece... Včera měla narozeniny talentovaná akrobatka Sora Naegino z Kaleido star...





18. a 19. listopadu

19. listopadu 2008 v 17:56
Takže včera 18. listopadu měla narozky Shizune, věrná společnice Tsunade, takže veselý XD

Dneska 19. listopadu má narozky drsoň ,,Kenny" Kenpachi Zaraki z Bleach.

Kapitola 21. - Vzpomínka písečných plání

18. listopadu 2008 v 21:10 | Nagadir, Argo a Etsuko Nakamura |  Naruto: Team Charllee

Gaara následovaný Ayame, Argo a Arwen došel na střechu, kde se usadil na štítu, přičemž se děvčata rozesadila kolem něj. Dlouho na ně hleděl poněkud zaraženým pohledem.
"Jsi pořád mimo z toho, že jsme za tebou přišly?" zeptala se ho Ayame a obávala se toho že jim tady zkolabuje. "Překvapilo mě to..." přikývl.
"Jde to poznat že tě nikdo nikdy nenavštěvoval..." zahleděla se Arwen do dálky.
"Ale my jsme to patřičně napravily. Kdybys měl chuť, tak k nám taky můžeš někdy přijít," nabídla mu Ayame.
"K vám do hotelu tady ve vesnici?"
"Nejen tu, ale i do Listové, tam budeš vždy vítaný," usmála se Argo.
"Jasňačka! Musíš přece navázat nějaké ty styky, ať nevypadáš divně!" souhlasila s ní Ayame horlivě.
"Co jinak děláš, kdy jsi sám?" zajímalo Arwen. "Nic, přemýšlím nebo se nudím..." odpověděl popravdě. "To je skvělý plýtvání času," rozesmála se Ayame, Gaara nenuceně přikývl.
"Hele, nechceš jít s námi trénovat?" nadhodila Argo najednou.
"Počkej! Nechceš hrát šachy? Nebo třeba go?" podívala se na něj Ayame dychtivě.
"Ne, šachy ani go mě nikdy nelákaly," zakroutil hlavou, "ale k tréninku se přidám rád." Vzpomněl si jak bojoval s Arwen a náramně si to oba užívali, krom toho to bylo taky poprvé co ho Shukaku neotravoval. "Ach jo, to je škoda. Začínám mít absťák, protože ani Argo s Arwen je se mnou nechtějí hrát a Shika tu není..." postěžovala si. "Chudinko malá..." ušklíbl se na ni.
"Nech si to!" zavrčela, drápla ho kolem krku a rozcuchala mu vlasy tak, že měl ještě větší vrabčí hnízdo než předtím. "Ten rozcuch ti sluší," rozchichotala se Arwen. "To je pravda," souhlasila Ayame blaženě.
"Gaaro, proč máš na čele vytetovaný ten znak Ai?" zeptala se náhle Argo. Gaara mírně ztuhl a zamyslel se. "Argo, ty jsi pako," žduchla do ní Ayame, "přestaň ho otravovat osobními otázkami."
"Tak sorry, no! Já jen, že je něčím jedinečný..."
"Díky..." zamumlal.
"Ale no tak!" smála se Ayame, objala ho kolem ramen a přitiskla si ho k sobě. "Pojďme už na ten trénink nebo se unudím k smrti!" "Teď v noci?" odtáhl se od ní. "A co sis myslel? Tady má každá střecha oči, navíc mám pocit že na jedné takové sedím. Pojď, nemusíš mít strach, co se týče bojů v noci jsme moc opatrné," přesvědčovala ho Arwen.
"A nebuď taková netýkavka," drbla do něj Ayame, Gaara se trochu začervenal a nakonec přikývl. Zmizeli všem pozorovatelům z očí a dali se do běhu. První utíkala Argo, za ní Gaara a Arwen s Ayame po levé a pravé straně kousek za ním.
"Musím vás upozornit, že je úplněk a můj démon..." začal Gaara, jelikož měl strach že by jim mohl doopravdy ublížit.
"Nic si z toho nedělej, my ho udržíme," přerušila ho Arwen.
"My ho udržíme, ale ty ho musíš ovládat," dodala Argo.
"Ber to jako lekci jak ovládnout démona," snažila se mu Ayame poradit.
"Jste si opravdu jisté?" zeptal se jich trochu pochybovačným tónem.
"Jo, máme zhruba dvaceti letou praxi. Navíc jeden jednoocasý démon proti třem legendárním toho moc nezmůže..." ujišťovala ho Arwen.
"Ještě chvilku a budeme na místě," oznámila Argo zepředu.
"Není před námi náhodou propast?" upřel na ně Gaara svůj pohled.
"Snad se ji nebojíš," pousmála se Arwen.
"Ale propast ve tmě je něco jiného," byl pořád nějak nesvůj.
"Můžeš být naprosto v klidu, míříme do ní, takže..." nedokončila Ayame větu, jelikož ji přerušil. "Cože?" vyhrkl a prudce se zastavil. Holky se také zastavily, vlastně byly jen kousíček od oné propasti.
"Nediv se, kde si myslíš že asi bojujeme? Všude jinde by to bylo příliš nápadné..." vysvětlila mu Arwen. "Tam unikneme zvědavým očím. Věř nám a nic se ti nestane..." dotkla se Argo jeho ramene.
"Maximálně pár modřin, nějaká ta zlomenina, vnitřní..."
"Co kecáš, Ayame?!" přerušila ji Argo, "zbytečně ho děsíš!" zamračila se na ni a definitivně došli k propasti a zastavili se na jejím okraji.
"Tak, kdo tam jde první?" usmála se Arwen.
"Napřed bychom ho měli kapku poučit," zauvažovala Argo a několikrát na něm spočinula pohledem.
"Nějaké poslední přání?" pohlédla na něj Ayame. "Neblbni, myslíš to vážně?" podíval se na ni trochu vyděšeně a ustoupil pár kroků vzad. "Naprosto," mnula si ruce radostí.
"Za trest půjdeš první!" nakázala ji Argo nekompromisně.
"Proč?" zeptala se tupě.
"Protože jsem to řekla, ale napřed mu vysvětli jak se to dělá." Ayame vyprskla smíchy: "Nechtěj vědět jak to vyznělo!" "Ayame, přestaň s těma blbostma!" ohnala se po ní. "No jo, dobře," řekla otráveně když uskočila.
"Jelikož je tam dole tma jak v prd... pytli, máme na to spešl trik. Základem je vyzařování chakry do okolí, tím pádem, jeden z nás je vždy taková živá pochodeň a zbylí dva mezi sebou bojují," pokračovala. Gaara se během jejího výkladu osmělil a nahlédl do prázdnoty tam dole, byla v ní opravdu veliká tma. Suše polkl. Jenže to už se k němu tiše a zákeřně připlížila Ayame a lehce ho postrčila. Gaara samozřejmě zavrávoral a nakonec tam definitivně spadl.
"Jo, a dávej pozor na ten ostrý výběžek vlevo!!" zavolala za ním.
"COŽE???" ozvalo se, a pak už bylo jen ticho.
"Doufám, žes ho nezabila," zamračila se Arwen.
"Taky doufám," podívala se dolů.
"Měli bychom jít za ním a podívat se kde skončil," povzdychla si Argo. Všechny tři se vydaly do hlubin propasti. Po několika vteřinách pádu se rozzářily barvou chakry, kterou vysílaly do okolí, takže se dokázaly zorientovat. Po několika dalších vteřinách se začalo přibližovat dno. Arweniny vlasy se rozletěly na všechny strany a zarazily se do skály, takže lehounce stanula na tenké vrstvě vyschlé půdě. Vzápětí k ní seskákala Argo soustředíc velkou dávku chakry do nohou a rukou ke ztlumení a obratně dopadla na všechny čtyři. Zbývala jen Ayame. Obě pohlédly vzhůru, jejich poslední společnice se řítila opravdu vysokou rychlostí, ale dříve než stačila cokoliv udělat se Arweniny vlasy zarazily do protější skály, díkyčemuž se Ayame zastavila o ně a né o skalnatoprašný podklad.
"Díky, ale zvládla bych to sama," zabručela a seskočila z vlasové sítě.
"Opravdu? Padala jsi rychlostí 20m/s a zbývalo ti pouhých třicet metrů," podívala se na ni Arwen pochybovačně.
"Mám ráda rychlost, zvládla bych to," zaprotestovala tiše.
"Teď musíme hlavně najít pískomila, popřípadě to, co z něj zbylo," rozhlížela se Argo pozorně.
"Nebude třeba, támhle se cosi hejbá!" ukázala Ayame prstem kamsi dopředu. Dívky přimhouřily oči a snažily se tam zaostřit. Opravdu! V dálce se cosi vlnilo. Ukázalo se, že se jedná o obrovskou písečnou kouli, která se pomalu rozpadala a v jejimž středu nebyl nikdo jiný než Gaara.
"Tak ty přece jen žiješ..." usmála se Ayame a viditelně si oddechla.
"Ale ne díky tobě," řekl mírně naštvaně.
"A kvůli čemu?" ušklíbla se Arwen.
"Přece kvůli písku!!" zamračil se.
"Tak přece jen spíš s tou tykví..." zamyslela se Argo nahlas.
"Když už hodláme bojovat rád bych začal s Ayame," ušklíbl se, to zhození ji rozhodně pěkně spočítá. "Když chceš..." přikývla.
Oba se postavili naproti sobě a chvíli se jen tak pozorovali. Argo vycítila problémy a raději se přesunula k Arwen, což bylo právě včas, protože Ayame máchla rukou, ze země vyletěl ohromný drak tvořen vodou a v obrovských smyčkách zamířil ke Gaarovi. Syn Kazekageho se zamračil, ale jeho se písek automaticky zvedl a vyrazil naproti drakovi. Voda i písek se (za monstrózních světelných a zvukových efektů za které by kdejaké Hollywoodské studio neváhalo zabíjet... ok, dělám si legraci) srazili. Velká věština vody se smíchala s pískem a tudiž byla nepoužitelná.
"Kde jsi vzala tu vodu?" podivila se Argo, přičemž se držela Arwen jako klíště i když byly na poměrně dosti vyvýšeném výstupku kam na ně voda prozatím nemohla.
"Z podzemí, je ji tady hodně, ale doufám že nepatří k jejich pitnému zdroji," kývla směrem ke Gaarovi.
"To se dozvíme až se vrátíme do vesnice..." řekl ne zrovna nadšeně.
"Uvědomuješ si, že by to když tak bylo na tobě," pohlédla na něj významně.
"Jak na mě?!" zamračil se.
"Vyprovokoval jsi mě!" začala se bránit.
"Ale byla jsi to ty, kdo mě sem shodil," mračil se ještě víc.
"Přežil's to, ne? Tak co řešíš??"
"To nemá cenu..." vzdychl.
"Došlo ti to brzo, když si Ayame něco usmyslí je ji těžké přemluvit nebo k něčemu přinutit..." dala mu Argo za pravdu.
"Nechme keců a vraťme se k boji! Vzhůru!" vyhrkla Ayame a zbylá voda vyletěla někam k okraji propasti, poté složila ruku do jednoduché pečetě. ,,Hyouton..." zašeptala a voda se podle jejich pokynů změnila v led. ,,A teď dolů!" zahřměla a prudce máchla rukou k zemi. Na Gaaru začaly pršet tisíce ostrých ledových jehel. Do vzduchu se zvedl oblak prachu a značně snížil viditelnost. Když se prašno po chvíli začalo konečně pomalu usazovat spatřila písečný štít který Gaaru před jejím útokem uchránil. Ale i tak na něm bylo znát to, že ho na několika místech silně porušila.
"To je celkem dobrá ochrana," usmála se. Bylo to skoro jako by bojovala s Arwen.
Na Gaarově straně se do vzduchu opět zvedl písek a zamířil k ní, Ayame mírně pozvedla pravou ruku a z podzemí vylétl vodou tvořený had, který zabrzdil jeho útok a začal ho pomalu obmotávat. Možná by se mu podařilo ho rozdrtit, ale z ničeho nic se rozprskl na tisíce kapiček když do něj pronikl Gaarův písek.
,,Ksakru, to bylo dobrý!" zamručela a zašklebila se, protože dostala naprosto geniální nápad. Pozvedla obě ruce a do vzduchu se vznesla ohromná masa vody. ,,Můžem si přeměřit síly..." křikla a nasměrovala ji na něj. Gaara ihned zareagoval a také použil obě ruce aby proti ní vyslal stejné množství písku. Obě masy se srazily. Voda i písek byly všude. Ayame i Gaara se snažili jeden druhého přetlačit.
,,Kruciš!" hekla a klesla na jedno koleno, přesto měla obě ruce stále zdvižené a snažila se nepolevit. Gaara se pousmál když ji uviděl zakolísat a chystal se zaútočit na její slabé místo, když v tom se voda rozlila na všechny strany (Argo se chuděrce Arwen div neusadila na hlavě) a Ayame se náhle zjevila vedle něj. Byla tak rychlá že ji sotva zaregistroval a jeho písečná obrana selhala. Instinktivně uskočil dozadu, písek kolem něj se znovu začal zvedat do výše. Ayame se zamračila a několika skoky se vrátila na původní místo, svou šanci promeškala.
"Jsi rychlá..." musel uznat.
"Charllee - sensei dbal na to, aby každá z nás v Taijutsu vynikala, takže rychlá musím být," usmála se.
"Ovšemže," přikývl a zvedl ruku.
"Co?" zamračila se, protože netušila co má v úmyslu.
"Mám tě ve své pasti..." řekl nevzrušeně.
"Ksakru!" vykřikla, ale to už jí písek omotal levou nohu, stáhl ji na zem a sunul ji ke Gaarovy. Těsně před ním jí písečné chapadlo vyzdvihlo do vzduchu. Visela bezmocně hlavou dolů.
"Kdy?" chtěla vědět.
"Při našem krátkém rozhovoru. Nedávala sis pozor, nesledovala jsi okolní písek," usmál se.
"To je hloupé," odfrkla si a založila ruce. ,,Pustíš mě? Připadám si jako žížala na udici..."
"Nevím... možná bych měl prvně vymyslet trest za to shození," zadíval se vzhůru, kde se na malinkatém kousku noční oblohy třpytily hvězdy.
.......................
Nad skalami se začalo pomalu zvedat slunce. Svítalo. Gaara byl sice vyčerpaný ale přesto plně spokojený. Bojoval nejen s Ayame, ale znovu si zatrénoval s Arwen a zkusil své štěstí i s Argo. Pak s klidem sledoval souboj mezi nimi, vlastně ho celkem udivilo to že jsou k sobě mnohem tvrdší než když bojovaly s ním. Rozhodně si nic nedarovaly. A k tomu se jen utvrdil v tom nad čím začal od doby co se s nimi setkal přemýšlet. Nikdy by je nechtěl mít za nepřátele, a pokud se snad někdy stane Kazekage bude je plně podporovat a bránit.
"Ono už je ráno?" zívla Argo během šplhání z propasti.
"Nechce se mi zpátky do vesnice, jsem utahaný," zívl Gaara, a nebyl ani schopen dopomoci si v lezení svým pískem.
"Pojď s námi, máme tu bezva skrýšku," nabídla mu Arwen, což však způsobilo že mírně znejistěl.
"Co je? Snad nemáš strach, my tě nesežerem..." řekla Ayame posměšně a elegantně se vyhoupla na okraj propasti nad sebou. Stanula na raním pouštním vzduchu a několikrát se protáhla, zbytek ji ochotně následoval.
"Ne, tak to není..." zakroutil hlavou a mírně zrudl.
"Gaara má chlípné myšlenky!!" začala se Argo uculovat.
"Jo, taky by mě zajímalo na co myslí," zasnila se Ayame. ,,Gaaro, Gaaro ty nezdáš!!" popichovala ho. ,,Chceš vědět na co myslel?" zeptala se jí Arwen.
"Myslím, že si to dokážu živě představit," uchechtla se perverzně.
"No jo, to je ta tvá bujná fantazie," souhlasila Argo.
"Nechte toho už! Na nic takového jsem nemyslel!" rudl čím dál tím víc.
"Ale my jsme ti přece neřekly co jsme tím myslely..." mrkla na něj Ayame vyzývavě.
"Červenáš se!!!" rozesmála se Argo.
"Nechte si to!!" křikl rozzlobeně a stále byl rudý.
"Klídek, děláme si legraci," šťouchla ho Ayame lehce, takže se mírně ošil.
"Tak jdem, jsem utahaná..." snažila se je Arwen popohnat, protože sluníčko začalo mírně hodně připékat. Všichni čtyři nakonec zamířili k velké skále kde byla docela prostorná a chladivá jeskyně. Když vešli dovnitř Gaara zamířil k jedné ze stěn, sundal si ze zad tykev, opřel ji a následně se podél stěny sesunul přímo na zem která byla ze stejného materiálu jako skála a příjemně chladila.
"Arwen, mohla bys zadělat vchod?" ozvala se Argo rozespale když sebou flákla do prostoru. "Klidně..." zamumlala a vzápětí tak učinila. V jeskyni se rozhostila černočerná tma, dokonce ani Gaara nic neviděl, slyšel jen pravidelné oddechování, nakonec se ponořil do svých myšlenek a zničehonic objevil jednu velmi starou vzpomínku.
Bylo mu nějakých šest let, hrůzostrašných šest let, kdy se ho jeho otec pokoušel zabít. Seděl osamoceně na skále a v ruce držel svého plyšového králíčka. Náhle však uslyšel šramot a polekaně se otočil. Spatřil tři o dost straší dívky. Jedna z nich, s černými vlasy, se k němu chvatně vydala a zbylé dvě ji následovaly.
"Ahoj, copak tady sedíš jak ta hromádka neštěstí? Ztratil ses?" přistoupila k němu, Gaara se na ni vyděšeně podíval a dívka se zarazila. ,,Nemusíš mít strach, my ti neublížíme... odkud jsi? Z Písečné?" usmívala se. Něco na tom jejím úsměvu ho nutilo ji věřit.
"Vážně mi neublížíte?" zeptal se s nadějí v hlase.
"A proč bychom měly, hlupáčku? Jak se jmenuješ?" nezmizel ji úsměv ze rtů.
"Gaara," pípl potichu a očekával vyděšený pohled, nic takového se však nestalo.
"To je ale rozkošné jméno! Já jsem Ayame a tohle jsou Arwen a Argo," představila je.
"Vy se mě nebojíte?" řekl překvapeně.
"Ne, proč bychom měly?" podivila se a stále se usmívala.
"Já, totiž mám... mám v sobě démona..." vyslovil těžce a očekával zděšení či alespoň paniku.
"Tak to nejsi jediný. Každá z nás má v sobě taky démona...." promluvila druhá dívka s černými vlasy, Arwen.
"Máte démony?" podivil se.
"Ano," přikývla bělovláska a dřepla si k němu.
"Ty jsi se nikdy nesetkal s jinými démony, Gaaro?" zajímala se Ayame.
"Ne..."
"Doopravdy se nás nemusíš bát, nemáme v úmyslu ti ublížit," řekla přesvědčivě. Podíval se ji upřeně do očí a musel se pousmát.
"No vidíš! Hned je to lepší!" povzbuzovala ho.
"Máš moc pěkné oči," prohlížela si ho Arwen.
"Děkuji," řekl nesměle a začervenal se.
"Hned jsi roztomilejší," řekla Argo a všichni se rozesmáli.
"Nechceš abychom tě doprovodily domů?" nabídla mu Ayame.
"Budu moc rád..." špitl.
"Výborně! Pojď, ponesu tě na zádech!" pobídla ho a dřepla si k němu zády.
"Ale... ale já..." začal koktat, to už ho ale Arwen chytila kolem pasu a posadila ho na její záda.
"Po-počkej... počkej!" koktal opět.
"Jsi tak lehoučký! Pevně se mě chytni kolem krku, ale dávej pozor abys to nepřehnal," radila mu a pak se všichni společně vydali k vesnici. Gaara se o ni opatrně opřel a vychutnával si cestu. Asi v polovině se před nimi náhle objevila postava. Ayame se zastavila, což upoutalo Gaarovu pozornost. Vzápětí byla nucena uskočit před několika kunaii, Gaara ji stiskl o něco silněji. "Neměj strach, to se zvládne..." pošeptala.
"V pořádku? My se o něj postráme," řekla Argo a kývla na Arwen. "Dobře, tak já pokračuju dál," souhlasila. "Raději ne, co kdyby tu byli další?" strachovala se Arwen. "Myslíš, že by to byl takový problém? Do tisícovky to zvládám v pohodě..." usmála se škodolibě.
"On chce mě," pípl Gaara trochu ustrašeně.
"Tebe? Kvůli tomu démonovi, že?" hádala, Gaara však mlčel. ,,Nic si z toho nedělej, po nás taky jdou určité individua." "Půjdete a nebo tam budete stát věčnost?" zamručela Argo netrpělivě.
"Už jdem. To jste zvládly dost pomalu, býváte i rychlejší," popichovala je. "Mluv za sebe..." odeskla ji. "A jak jste s ním naložily?" "Představ si cedník..." usmála se Arwen blaženě.
"Aha... chudák, to asi bolelo..." pokrčila rameny. Gaara se k ní náhle přitiskl o něco víc. ,,Děje se něco?" zeptala se ho s obavami.
"Ne..." zakroutil hlavou, a nechával se zbytek cesty unášet pocitem blízkého člověka. Ve vesnici na podivnou čtveřici vyděšeně hleděli. Nikdy nic takového neviděli, báli se Gaary a on má teď ke všemu ještě přátele? Před domem Kazekageho se zastavili a rozloučili se. Od Ayame dostal malý polibek na čelo, a pak zmizely stejně rychle jako se objevily. Dalších několik dní je hledal, ale bezvýsledně. Chyběly mu, v jejich blízkosti se cítil jako normální člověk. Několik týdnů na to se ho pokusil zabít Yashamaru, od té doby si přísahal že zabije každého kdo je jiný než on a na Ayame, Argo a Arwen dočista zapomněl. Vzpomněl si až teprve, když se před pár dny objevily v Písečné. Náhle sebou trhl a probral se do reality, venku totiž někdo hlasitě vyřvával jeho jméno.

Kapitola 20. - Nečekaná návštěva

18. listopadu 2008 v 21:07 | Nagadir, Argo a Etsuko Nakamura |  Naruto: Team Charllee

Argo a Arwen zpozorněly, Itachiho chakra se změnila. "To nevypadá zrovna dvakrát nejlépe," zamračila se Arwen.
,,Zasáhnem?" podívala se na ni Argo.
"Arwen pozor!" vyhrkl Gaara, který po ni nechtic hodil Kisameho, nebo spíš to, co z něj zbylo. Arweniny vlasy se automaticky vymrštily a odhodily ho směrem k Itachimu. Kisame dopadl na zem a jel směrem až k němu, přičemž za sebou zanechával metrovou brázdu, zastavil se teprve až před jeho nohama.
,,Itachi - san, můžeme už odejít?" zahuhlal a pohlédl na něj.
,,Běž si ještě chvilku hrát, já tady mám něco důležitého..." spražil ho pohledem a bez dalšího zájmu ho překročil.
,,To mu ani nepomůžeš na nožičky?" řekla Ayame nechápavě.
,,To zvládne, plnoletý už je..." opět se přiblížil.
,,Dneska jsi nějaký aktivní, já myslela, že vždycky jen vyčkáváš. Takhle se můžem šoupat po celé poušti..." vzdychla.
,,Tak se zastav..."
,,A kdo mi zaručí, že se zastavíš i ty? Tvému slovu totiž už dávno nevěřím..." zamračila se na něj. Itachi na ni krátce pohlédl a zastavil se na místě. Ayame ztuhla. Ten pohled znala. V jeho očích se objevil Mangekyou Sharingan, vyšši forma sharinganu. Nedokázala se od jeho očí odtrhnout. To bylo špatné, věděla to, ale přesto s tím nedokázala nic udělat, v genjutsu a obraně před ním nikdy nebyla příliš dobrá.
Měl ji ve své moci. Opět se začal přibližoval, Ayame strnule stála a tak se vzdálenost mezi nimi pomalu zkracovala. ,,Myslím, že je čas zasáhnout," řekla Argo, při pohledu na její situaci.
,,Souhlasím, kryj mě," přikývla Arwen a objevila se za Ayame. Chytila ji kolem pasu, což zrušilo genjutsu efekt a uskočila s ní. Její vlasy je zakryly a několik pramnů se snažilo udržet Uchihu v dostatečné vzdálenosti, zároveň s tím se vzduchem mihl nepatrný záblesk. Itachi před ním ihned uskočil, takže to v místě jeho bývalého pobytu zanechalo jen obrovský kráter. Poté ještě třikrát odskočil a snažil se skrz Arweniny vlasy zahlédnout Ayameninu chakru. Jediné co však viděl byla oslepující chakra vlasů. Najednou se za ním začal zvedat písek, uskočil před písečnou vlnou a stanul na skále nad nimi. Jenže to už se tam objevila Arwen a Argo.
,,Nechej Ayame na pokoji," zavrčela na něj Arwen a hlasitě skřípala zuby. Argo po něm hodila další kunai, a proto byl nucen seskočit dolů. Zeshora ho však nečekaně přirazil k zemi hozený Kisame.
,,Zmizni, a tu leklou rybu si vezmi sebou," odfrkla Arwen posměšně. Itachi ze sebe shodil poloomráčeného Kisameho a postavil se, jenže po dívkách a mladém jinchuuriki nebylo už ani vidu, zmizeli.
,,Vstávej Kisame, odcházíme," řekl a aniž by na svého parťáka počkal, odešel.
,,Ayame, příště by sis měla dávat větší pozor a neměly bychom se raději rozdělovat..." pohlédla na ni Arwen starostlivě.
,,Nemluv na mě," okřikla ji a zamračila se.
,,Vím, že ty a Itachi jste..."
,,Do toho ti nic není, je to čistě moje věc, tak buď tak laskavá a mlč!"
,,Chceme ti pomoct, tak na nás laskavě neotvírej hubu!" zavrčela Argo.
,,Já jsem o vaši pomoc nestála, měla jsem to pod palcem..."
,,Mě to tak nepřipadalo, stačila by chvíle a odešla by jsi s nimi..." zašklebila se Arwen. Ayame se ošklivě zamračila a zbytek dne s nimi nepromluvila ani slovo.

Dalšího dne...
,,Dobré ráno..." ozvala se ospale Ayame a vešla do jídelny.
,,Dobré, vyspatá?" zeptala se jí Argo.
,,Už nejsi žaba chřastaňa?" rýpla si Arwen, za což si pod stolem vysloužila kopanec do nohy.
,,Máš štěstí, že ne..." zívla.
,,Tady máš snídani. Dnes budeme odpočívat, protože je venku hnusný počasí..." řekla Argo a kývla směrem k oknu. Za ním zuřila šílená písečná bouře.
,,Že by měl Gaara blbou náladu?" pokrčila rameny a napila se. ,,Ale jinak díky. Chtěla bych se za ten včerejšek omluvit... přece víte, že... že já a Itachi jsme se v minulosti znali... Občas se chovám jako pořádný blbec..." vzdychla.
,,To nevadí, každý potřebuje někdy pořádně bouchnout. Nic se nestalo," mávla nad tím Arwen rukou.
,,Díky..." usmála se a přisedla si.
,,No vidíš, navrhuji abychom dneska odpočívaly a spaly," zakousla se Argo do rohlíku.
,,Beru..." přikývla Ayame.
,,Já taky," souhlasila Arwen.
,,Takže je rozhodnuto," zajásala. Holky se po snídani natáhly na postele a opět usnuly. Vzbudily se až před západem slunce, kdy už bylo nebe dočista jasné.
,,To už je večer..." vzdychla Ayame.
,,Hmm... a ty se divíš? Včera jsme to trochu přehnaly, do toho ti dva," zamyslela se Argo.
,,To je pravda, bolí mě celé tělo..." zoufala si.
,,Tak už vstávejte, půjdeme na procházku," pobídla je Arwen, která se protahovala.
,,Ne!!" zamítla to Ayame a zakryla se peřinou.
,,Jo holka, taková je realita. Vstávej..." stáhla z ní pokrývku.
,,A kam chceš jít?" podívala se na ni otráveně.
,,Podívat se po večerní Písečné..."
,,To bude fakt zábavný. Vždyť je furt stejná, jak ve dne tak i v noci," brblala.
,,Tak tu zůstaňte, jdu sama..." obrátila se Arwen k odchodu.
,,Půjdeme všichni a Ayame taky," zastavila ji Argo.
Má pravdu. Jestli se Akatsuki objevila už dvakrát blízko vesnice, je jen otázka času než se objeví i v ní. Nejsilnější jsou, když jsou spolu, pomyslela si Arwen a přikývla na srozuměnou.
,,Dotáhneš mě tam?" podívala se na ni Ayame prosebně.
,,Ne, půjdeš po svých, máš nohy..." zakroutila Arwen hlavou.
,,No já nevím, jsou proti..."
,,Neřekla bych," zamračila se.
,,Jak to můžeš vědět? Jsou to moje nohy a ne tvoje!"
,,S náma by jsi nešla, ale za Deiem by jsi hnedka letěla, co?" ušklíbla se. Ayame se na ni pouze uculila, což mluvilo za vše.
,,Pojď," pobídla Argo Arwen.
,,Vy už jdete?"
,,Ayame, k noze..." neodpustila si Arwen.
,,Co tím jako myslíš? Jaký, k noze? Chceš mě zase naštvat?!" nafučela se.
,,Ty jsi tak hezká, když... ne... nechci aby ses zlobila, pojď," řekla. Ayame se pousmála. ,,Víš co, tak já teda jdu..."
Holky tedy na sebe vzaly pláště i klobouky a vyšly ven. Bezcílně se procházely prázdnými ulicemi. Všude bylo ticho. ,,Co myslíte, že dělá Baki? Myslíte, že se z toho vzpamatoval?" zeptala se Ayame náhle.
,,Já nevím, můžeme to jít zjistit," navrhla Argo. Holky se tedy nenápadně přikradly k jeho příbytku.
,,Hele, jídlo..." zasvítily Argo oči při pohledu na Bakiho chystajícího si večeři. Na noze měl chudák sádru jak si zlomil nohu když zhučel do té třímetrové jámy. V jednu chvíli se pro něco otočil, no když se pohledem vrátil zpátky, jídlo bylo fuč.
,,Kde... to.. je?" zarazil se a podíval se pod stůl. Když si uvědomil, že už ji asi nenajde začal panikařit. ,,Moje jídlo! Kde je moje jídlo? Bez něho neusnu!!" láteřil a kulhal po bytě.
,,Proč má takový malý porce?" stěžovala si tiše Argo.
,,Je divnej," přikyvovala Ayame.
,,Mohly bychom pokračovat v noční prohlídce," vrátila se Arwen k původnímu plánu. Rozhodně ji nebavilo x hodin špehovat nějakýho písečňáckýho podivína.
,,Možná, že najdem další večeři," usmála se Argo a opět pokračovaly v cestě.
,,Když už se nenápadně plížíme k domu Kazekageho, myslím, že bychom mohly Gaaru poctit svou návštěvou," navrhla najednou.
,,Přiznám se... nechce se mi tam," ošila se Arwen. Kazekage neměl nijak dobrou pověst a o setkání s ní zrovna dvakrát nestála.
,,Ale půjdeš..."
,,Jo, když už jsi nás vytáhla ven," souhlasila Ayame, měla skvělou příležitost oplatit jí tu večerní provokaci.
,,A co tam budeme dělat?" chtěla Arwen vědět.
,,Zaskočíme jen tak na pokec," vysvětlila.
,,To bude radosti," řekla otráveně.
,,Třeba to Gaaríska potěší, vždyť je tak osamělý!" zakroutila nesouhlasně hlavou.
,,Tak jo," souhlasila nakonec znuděně.
,,Bude legrace, neboj..." mrkla na ni šibalsky. Odpovědí ji bylo krátké zavrčení, ale to už ji Argo čapla za ruku a táhla ji ke Kazekageho vile, Ayame je následovala. Před sídlem se nějakou chvíli ošívaly, ale nakonec zaklepaly.
,,Co chcete?" přišel jim otevřít mladý strážce.
,,Chtěly bychom mluvit s mladým pánem Gaarou, mladším synem Kazekageho," řekla Arwen.
Mladík si je pochybovačně prohlédl. Tři zahalené postavy které se shánějí po mladém pánovi nevypadaly zrovna důvěryhodně, ale nakonec zmizel v útrobách domu. Za pár minut se vrátil zpátky. ,,Je mi líto, pan Gaara nemá momentálně čas, ale lord Kazekage vás pozval dovnitř. Chce si s vámi promluvit."
,,Moc se mi to nelíbí, ale půjdeme," mračila se Argo.
,,Jo, bylo by to moc nezdvořilé a nemám náladu na to si ho proti sobě poštvat," přikývla Ayame, všechny tři se vydaly za strážcem, který je zavedl do pracovny. Tam za stolem ve velkém křesle seděl Kazekage. Dívky přistoupily blíž a mírně se uklonily. Klobouky si však nesundaly.
,,Otče, slyšel jsem, že má Gaara nějakou návštěvu.. Jsou to tyhle osoby?" objevil se tam Kankuro a promluvil dřív než stačil Kazekage otevřít pusu. Tady se zprávy šíří nějak rychle, kroutila Ayame hlavou.
,,Pravděpodobně ano," řekl Kazekage a začal je zkoumat pohledem.
,,Kdo jste?" zeptala se jich Temari, která přišla společně s Kankurem.
,,Gaarovi přátele přeci," usmála se Ayame.
,,A co tady děláte?" zeptal se jich Kazekage poté co přestál ten mírný šok. Nikdy neslyšel že by měl jeho nejmladší potomek nějaké přátele.
,,Relaxujeme, posledních pár měsiců jsme cestovaly všude možně a chtěly jsme si odpočinout," pokrčila Arwen rameny.
,,Ze které jste vesnice?" vyptával se dál.
,,Cestujeme po celém světě a nemáme stálý domov," odpověděla Argo prozřetelně.
,,No, poodezřelé osoby vašeho typu nemívám zrovna v oblibě," zabručel.
,,Nemusíte mít strach, lorde Kazekage, nemáme žádné postranní úmysly, přišly jsme si pouze odpočinout..." pouklonila se Ayame.
,,Je pravda, že mě někdo volal?" vešel do místnosti Gaara, ale ihned se zarazil, když spatřil tři zahalené postavy.
,,Je to pravda," přikývla Arwen a sundala si slaměnný klobouk, stejně jako zbylá děvčata.
,,Rady tě opět vidíme," objevil se na Ayamenině tváři obrovský úsměv.
,,Vy? Jak... co tady?" vykoktal překvapeně a oči mu zaplály radostí.
,,Přišly jsme jen na kus řeči," řekla Argo a všechny tři Gaaru objaly, který z toho byl překvapený stejně jako ostatní v místnosti.
,,Gaaro, ty je znáš?" podivil se Kazekage a prudce vstal.
,,No, znám..." přikývl ještě pořád zaraženě. ,,Holky pojďte se mnou," pokynul jim. Dívky se uklonily a následovaly ho pryč z místnosti.
,,Gaara má přátele?" divila se Temari.
,,Sakra, ten má štěstí... a hned tři takové fešandy..." kroutil Kankuro nevěřícně hlavou. Kazekage ztěžka dosedl zpět do křesla a chvíli překvapeně civěl na dveře, pak se mu na tváři objevil lehký úsměv. ,,Byl bych rád, kdyby měl Gaara děti..." zamyslel se. Všichni v místnosti se na něj šokovaně podívali a raději se vytratili.

Konečně!!!

16. listopadu 2008 v 14:32 | Nagadir |  Deník...
Jsem šťastná jak blecha, protože jsem dneska dokoukala 100 díl Naruta!!! No nic, čeká na mě ještě dalších 120 epizod a pak se konečně můžu vrhnout na Shippuuden...
Jen něco k mým dojmům z posledních epizod...
Gaara byl kawai dítě a měl strašně smutný život, takže se ani nedivím, že byl takový...
Itachi je celkem brutus! Nikdy bych neřekla, že bude svého bratra mučit takovým způsobem, jde z něj vážně strach... Ale pořád je to cool fešák (a nemůžu z těch jeho bubákovských výrazů XD), taktéž jeho parťák Kisame je docela drsnej XD
Při sletu sanninů to Tsunade Orochimarovi pěkně natřela, docela brutálně se do něj pustila...
Začínám být pomalu ale jistě alergická na Gaie, ty jeho divný pohyby... *oklepe se*


Death...

16. listopadu 2008 v 11:05 Haku



Zasáhnu tě!!!

16. listopadu 2008 v 10:56 Hinata Hyuuga

Moon light...

16. listopadu 2008 v 8:45 Gaara
naruto_gaara0061.jpg Gaara1 picture by Nagadir_photo