Září 2008

Kapitola 17. - Voda z ničeho, ani náhodou

29. září 2008 v 15:26 | Nagadir, Etsuko Nakamura, Argo |  Naruto: Team Charllee

Nastalo ráno v Písečné. Ayame, Arwen i Argo posnídaly pečivo, které si předešlého dne stačily koupit, zabalily se do plášťů, nasadily si klobouky a vydaly se do ulic. Vesnice se začala teprve probouzet, ale obchodníci už dlouho od rána poskakovali kolem svých krámků. Brzy se na ulicích začali rojit lidé, někteří se za neznámými cizinci zvědavě otáčeli jiní jen nezaujatě prošli kolem.
Argo se krátce zastavila u jednoho z krámků který ji nadmíru zaujal, Ayame s Arwen šly napřed a brzy se jí stratily v davu. To Argo ale starost nedělalo, protože je dokázala vystopovat podle pachu. Ještě naposledy prohlédla vitrínu a vydala se po stopách co pro ni zanechaly, byla zabraná do myšlenek když v tom do někoho vrazila, nebo spíš, on do ní. Oba to naštěstí ustáli.
Argo se oklepala a urovnala si plášť i klobouk. Gaara, byl to on kdo do ní vrazil, škaredě zavrčel a chytil se za hlavu. Lidé okolo ustoupili, protože z něj měli panický strach.
,,Dávej pozor, kam šlapeš!" zvedl prudce hlavu a zarazil se. Jediné co na postavě před sebou zpod okraje klobouku spatřil byly jasně modré oči, které se ho nebály a usmívaly se na něj.
Ty oči...
Už je kdysi viděl. Zapátral v paměti a nakonec našel odpověď. Patřily jedné z té trojice dívek u kterých cítil přítomnost démonů. Oba dva na sebe dlouho hleděli. Někteří zvědavci se zastavili, pozorovali je a začali přemýšlet o tom jestli Gaara onoho tajemného cizince zabije, ostatně nebylo by to poprvé co by někoho veřejně připravil o život. K jejich překvapení cizinec pouze lehce kývl hlavou na pozdrav a poté všem zmizel z očí. Gaara zůstal překvapeně stát uprostřed ulice.
,,Gaaro, co se stalo?" ozval se za ním Temařin hlas.
,,Nic..." zabručel a začal pomalu odcházet pryč.
,,Kam jdeš?" zeptal se ho Kankuro.
,,Jdu se projít... a zabiju každého, kdo mě bude sledovat..." řekl mrazivě, takže si to Kankuro raději rozmyslel. Gaara se jim rychle ztratil z očí a oba starší sourozenci si šli raději svou cestou.
........................
,,Ten mladý démoník nás sleduje," šeptla Ayame.
,,Co uděláme?" zajímala se Argo.
,,Co bychom dělaly? Vždyť on je tak trochu náš příbuzný," pohlédla na ni.
,,Jestli to bereš takhle, tak je náš příbuzný i Naruto..." zamyslela se Arwen a vrhla po ní škodolibý úsměv. ,,Ne! Naruto ne, Naruto je pouze blbej vtip a rozhodně to není náš příbuzný!" rozzlobila se. Arwen pouze přikývla a všechny tři náhle zmizely Gaarovi z očí. Vydal se po jejich stopě. Došel až na písečnou planinu daleko od vesnice, kde se začaly objevovat písovcové skály a v dáli se dokonce tyčily tmavé štíty. Pořád sledoval stopu a ta ho dovedla až k menšímu uskupení skal, kde ve stínu pod jedním převisem seděly na balvanech ony tři tajemné postavy. Pomalu se přiblížil a srdce mu začalo bít o něco rychleji.
,,Rády tě opět vidíme," ozval se hlas jedné z postav který už dlouho neslyšel, a popravdě ani už nepočítal s tím že ho kdy v životě uslyší.
,,Za tu dobu jsi docela vyrostl a taky..." Argo drbla Ayame do žeber, ,,... no jo, rády tě vidíme..." zabručela ke konci.
,,Co vy tady?" zeptal se a přišel ještě blíž, protože měl pocit že stále spí a že tohle všechno je jen pouhý sen, ze kterého se nechce probudit.
,,Jsme tu na dovolené," sundala si Arwen klobouk a Gaarovy se rozzářily oči. Arwen, to jméno si dobře pamatoval, vypadala téměř tak jak kdysi, možná jen trochu vyrostla.
,,Na dovolené?" zopakoval překvapeně.
,,Potřebovaly jsme si odpočinout, však to znáš..." usmála se Ayame a také si sundala klobouk.
Ayame, ta se taky skoro nezměnila pomyslel si. Radost kterou četly v jeho očích z tohoto opětovného setkání je těšila. ,,Copak? Už zjistili, že v sobě máte démony?" rýpnul si, ani nevěděl kde se to v něm bere. Ale holky si z jeho pošťuchování hlavu nedělaly a jen se smály.
,,Ty nás máš přečtené..." přikývla a stále se usmívala. Její úsměv si také pamatoval, uklidňoval a hřál zároveň.
,,Mimochodem... vždycky mě to zajímalo, to s tou tykví i spíš?" zeptala se Argo. Gaara se na ni zamračil a s potěšením zjistil že ani ona se nezměnila.
,,Velevážený mladý pán, syn veleváženého lorda Kazekage se mračí, to bude vážné," dusila se Ayame smíchy, takže se zamračil ještě víc. Uvnitř byl však rád, holky neztratily nic ze své trhlé povahy a vtipu, na ně se prostě nešlo zlobit. Takže i když se mračil jeho oči ho stejně prozradily, byla v nich obrovská radost kterou v životě zažil jen jednou a teď má možnost si to zopakovat.
,,Holky nechte toho a pojďme trénovat. Kvůli tomu jsme sem přece přišly," připomněla jim Arwen.
,,Tak to můžeme přizvat i pískomila," navrhla Argo a pohlédla na Gaaru.
,,Argo, pískomil je taková malá myšička s malým chundelatým ocáskem... Vypadá snad on jako malá myšička?" řekla Ayame a ukázala na něj.
,,Bylo to myšleno obrazně..." ohradila se.
,,No, já vám nevím, ale typla bych si, že ocásek má..." dumala Arwen tiše.
,,Arwen přestaň... je to ještě dítě, nemůžeš před ním takhle mluvit!" napomenula ji Ayame a vzápětí všechny tři uskočily před Gaarovým pískem.
,,No tak, uklidni se, tvůj boj je předem prohraný..." mrkla na něj provokativně.
,,Ale teď vážně, Gaaro, chceš si s námi zatrénovat?" zeptala se ho Arwen. Překvapeně na ni pohlédl a trochu znejistěl. Nepřišlo mu to jako příliš dobrý nápad, mohl by jim v lepším případě jen ublížit ale to stejně nechtěl.
,,Já to mám sakra blbý na takovým suchým, vyprahlým zapískovaným místě, kde mám asi ksakru vzít vodu? Myslíte, že bych mohla použít tu z jejich pitného zdroje?" zapřemýšlela Ayame nahlas.
,,Ne!!!" ozvalo se trojhlasně.
,,No, dobře, dobře..." vzdychla.
,,Zdá se, že je rozhodnuto. Ayame, ty půjdeš se mnou a budeš zkoušet vytvořit vodu bez zdroje," začala Argo.
,,To se ti lehko řekne," zamračila se na ni.
,,Tak a ty budeš bojovat se mnou," pohlédla Arwen na Gaaru, který měl ne zrovna nadšený výraz. ,,Nemusíš mít strach, s tvým démon si když už tak nějak poradím. Ale kdyby ses cítil nesvůj nebo měl nějaké špatné tušení stačí říct a hned přestaneme, jo?"
Gaara je všechny tři přejel pohledem a nakonec přikývl. Arwen tedy odložila klobouk a plášť na jeden z balvanů a společně se vydali do nedaleké ne příliš hluboké propasti, kde byli skryti před nežádoucíma, pátravýma očima.
Když se Gaara postavil naproti ní musela se lehce pousmát, ona toho o jeho schopnostech věděla hodně, kdežto on o jejích nevěděl zhola nic.
,,Začneme?" zeptal se.
,,Klidně," pokrčila rameny a bleskově vyrazila kupředu. Ocitla se za ním, ale jakmile se písek začal mírně zvedat odskočila.
,,Jsi rychlá," musel uznat a tentokrát se již dal písek doopravdy do pohybu. Arwen zareagovala, vyskočila do vzduchu a pomocí chakry se zachytila o skálu. Pak začala hbitě přeskakovat mezi oběmi stěnami propasti, přičemž ji písečná chapadla nemilosrdně pronásledovala. Sotva doskočila na nějakou římsu musela se okamžitě odrazit k jiné, protože byla krátce na to zničena.
,,Jak dlouho tady hodláš poskakovat?" zeptal se ji.
,,Nevím, zatím mě to pořád baví," usmála se. Ze všech stran se na ni vyřítila písečná chapadla, díky svým reflexům se jim dokázala vyhýbat, ale tentokrát bylo víc než očividné že se ji snaží zlikvidovat všechny únikové cesty. Byla v pasti. Vlasy se jí ihned prodloužily a celou ji obalily, takže ji před Gaarovým pískem ochránily.
,,Mám tě!" usmál se vítězně, v tom se však skrz jeho techniku proti němu vyřítilo cosi černého. Písek kolem něj se začal automaticky zvedat aby ho ochránil, jenže černé chuchvalce pronikly dovnitř a pokoušely se jeho štít zničit.
,,Co to?" nechápal.
,,To je v pořádku," uslyšel poblíž Arwenin hlas a vzápětí si ji všiml jak je částečně překrytá onimi vlákny, ,,tohle je schopnost mého démona," usmála se.
,,Tvého démona?" zopakoval úžasle.
,,Jo, jsem pod jeho ochranou, takže neumím ninjutsu ani genjutsu, jen taijutsu," vysvětlila.
,,Máš dost podobnou techniku jako já," zamyslel se.
,,To mám," přikývla souhlasně.
,,A jaký že je to démon?"
,,Dlouhosrstý černý vlk."
,,Legenda ze západu," zašeptal.
,,Co všechno o něm víš?" zaujalo ji.
,,Hm... Dlouhosrstý černý vlk pochází z daleké země za hranicí Země Větru. Slyšel jsem že je ke svým nepřátelům obzvlášť krutý ale jinchuurikiho si pečlivě střeží."
,,Aha, to by některé věci vysvětlovalo," zamyslela se.
,,Bohužel víc toho nevím, všechny informace o něm se podávaly pouze ústně, spousta věcí je tak mylných či vědomě přibarvených a přehnaných."
,,To je možné," souhlasila.
,,Tak co, jdem pokračovat?" usmál se na ni.
,,Pokud chceš," pokrčila rameny, ani ho nemusela pobízet.

Ayame a Argo se mezitím postavily naproti sobě...
,,Jseš si jistá, že to bude fungovat? Nikdy jsem něco takového nezkoušela, a k tomu nelze stvořit něco jen tak z ničeho. Vždycky jsem měla poblíž nějaký ten zdroj," byla Ayame přehnaně pesimistická.
,,Tak to prostě zkus!" povzbuzovala ji.
,,V životě jsem neviděla člověka, který by stvořil vodu jen tak."
,,Ale jeden existoval..."
,,Já vím, druhý hokkage, ale u něj to byla Kekkei Genkai. Vůbec nechápu o co ti jde, Argo!" zamračila se.
,,Přemýšlej... nikdo nedokáže tak graciózně manipulovat s vodou jako ty."
,,Nechci ti kazit iluze, ale mám v sobě démona, který vodu ovládá."
,,Já ti taky nechci kazit iluze, ale když tvůj démon spí dokážeš to tak jako tak..."
,,Ale jestliže by to byla moje vrozená schopnost, pak bych musela být nějak příbuzná s druhým, protože to byla taky jeho vrozená schopnost. Což je pěkná blbost.. nemůžu být jeho příbuzná, to prostě nejde... nejde... nejde... nejde!" vztekala se a Argo nasadila výraz typu: klidně to možné být může.
,,Je to blbost a nekoukej tak na mě!" osopila se na ni.
,,Tak to zkus a uvidíme," naštvala se a máchla rukou.
,,Jak myslíš!" souhlasila a začala dělat znamení ruky. Tora, U, Tatsu, Hitsuji, I, Tora, Uma, Ushi, poté tuto řadu znovu zopakovala a zakončila to znamením Tori. Byly to ty, které ji první přišli na mysl. Poté napřáhla ruku ze které vytryskla voda přímo na Argo. Ta jen tak tak uskočila.
,,Kurva, kam to míříš?!" rozzlobila se, přičemž se zvedala ze země.
,,Ježišmarjá, ono to fakt fungovalo!" divila se.
,,No vidíš... a znova," nakázala ji.
,,Tak počkat! Já přece nemůžu, nemůžu... být příbuzná s druhým... Ksakru! Proč si nic ze své minulosti nepamatuju!!!" chytila se zoufale za hlavu.
,,Nemel a dělej!" vybuchla Argo.
,,Dobře, jak si přeješ..." souhlasila a škodolibě se zasmála. Argo strnula a začala couvat. ,,Po-počkej... to nemyslíš vážně, to neuděláš!" vykřikla vyděšeně.
,,Myslíš?" její škodolibý úsměv se prohloubil a pak po ní vypálila vodní salvu.
,,Arwen... pomóc!!" vykřikla v panice, neschopna se pohnout. Hned na to se u ní objevily černé prameny vlasů a celou ji zahalily. ,,Sakra, Arwen, kazíš mi radost!" zlobila se Ayame. ,,Myslíš, že má Gaara rád vodu?" podívala se na Argo.
,,Já tě slyšel," ozval se Gaara, stojící za ní, ,,a vodu nemám rád," dodal.
,,To se ani nemyješ?" zeptala se a musela uskočit před písečným chapadlem. Neodolala a vypálila po něm menší vodní proud.
,,Arwen, sakra, zase mi kazíš radost!" rozzuřila se, když se před ním objevily další prameny vlasů.
,,Měla by ses uklidnit," poradila ji.
,,Ale já jsem tak šťastná, teď už nejsem skoro závislá na vodním zdroji, je to neuvěřitelné... budu nepřemožitelná!" jásala. Argo toho však měla tak akorát dost. Objevila se u ní a srazila ji pravačkou k zemi. Ayame skončila hlavou v písku. ,,Vrať se zpátky na zem!" zaprskala na ni, když se začala zvedat, přičemž kolem sebe plivala písek. ,,Jsi fakt blbá, vždyť mám pusu plnou písku! Tfuj... tfuj...tfuj..."
,,Jo a hlavu plnou vody," dodala Arwen.
Budu to muset ukázat všem svým známým v Konoze... pomyslela si Ayame v duchu. ,,A ne abys to ukazovala v Konoze," varovala ji, dle jejího výrazu dokázala dost dobře pochopit na co myslí. Gaara jen stěží zadržoval smích.
,,Jak tě to mohlo napadnout!" zděsila se.
,,Víš, už dlouho tě znám..." usmála se.
,,Dobře, tak to alespoň ukážu Orochimarovi. Zvučná se bude muset přejmenovat na Potopenou, nebo Utopenou?" zapřemýšlela nahlas a všichni se rozesmáli.
,,Blíží se bouřka..." vzhlédl náhle Gaara k nebi a chvíli pozoroval převalující se mračna.
,,Jo, bude pršet, bude pršet... miluju déšť," začala Ayame tancovat kolem jak praštěná.
,,Ne tak docela," přerušil ji.
,,Víš, tady se pod pojmem bouřka skrývá silný vítr s pískem," poplácala ji Argo po rameni. Arwen na ni vyjeveně pohlédla, právě dala dohromady inteligentní větu!!
,,Cože... ono tady nikdy neprší?!" vyjekla a jaksi si neuvědomila, kde se zrovna nachází.
,,Vidíš tu nějaké rostliny?" uculil se Gaara.
,,A co tady ksakru jíte... písek?" mračila se.
,,Omlouvám se ti, Ayame..." vzdychla Argo.
,,Co?" pohlédla na ni a vzápětí ji omráčila dobře mířenou ránou. Arweniny vlasy obmotaly její bezvládné tělo a vyzdvihly ho.
,,Nic si z toho nedělej, Gaaro. Ona je jen v euforii z toho, že dokázala vytvořit vodu z ničeho," vysvětlila Arwen, když si všimla jeho lehce zděšeného pohledu. Společně s Argo se zahalily do plášťů, nasadily si klobouky a vrátily se do vesnice.
Nemůžu se dočkat až se vykoupu, mám písek na těch nejroztodivnějších místech... povzdychla si Arwen.
.........................
Ráno Argo s Ayame probral Arwenin výkřik. ,,Co, co se děje? Kde hoří?" posadila se Ayame vyděšeně. ,,Nikde," uklidnila ji Arwen, ,,Argo ty máš králička?"
,,Ty sis ho vzala?" pohlédla na ni překvapeně Ayame. ,,Teď bude sensei vědět, že jsme odešly někam na delší dobu... jo a tu ránu, ti nedaruju!" probodla ji pohledem.
,,A co jsem měla dělat, když jsi tam poletovala jako panák?" bránila se.
,,No jo, no jo..."
,,Ale přece nemůže vědět kde jsme..." vrátila se Argo k problému.
,,No, právě, že to asi ví," dumala Ayame.
,,Jak to?" nechápala.
,,Ze dvou důvodů. Za prvé... vzala sis Králíčka a za druhé jsme se vždycky přály podívat do Písečné," objasnila jí to Arwen.
,,Logicky mu dojde, že potom co se stalo v Konoze bychom se nejraději ztratily někam hodně daleko..." doplnila ji Ayame.
,,No, teď s tím už nic neuděláme... Takže než sem dorazí, což bude taky nějakou chvíli trvat, užijeme si své dovolené a tréninku," umála se Arwen. Obě přikývly. Nemělo cenu řešit něco dopředu. Posnídaly (žádnou dušenou zeleninu ale pořádné rýžové koule) a vrátily se na místo posledního tréninku. Mířily ke skalnímu převisu, ale náhle se zarazily protože na jednom z balvanů seděl Deidara.
,,Ahoj Deii! Co tady děláš? Počkej, musím ti něco ukázat!" vydala se k němu Ayame rychlejším krokem. ,,Ne!!" vykřikla Arwen s Argo, chytily ji a odtáhly zpět do bezpečné vzdálenosti.
,,Deidaro, co tady děláš? Ty ještě žiješ?" divila se Argo.
,,Jo, a co tady dělám? No...," krátce se zamyslel, ,,přišel jsem se poohlédnout po nějakých démonech."
,,Ehm... tak to hodně štěstí," přestala se Ayame vzpírat a zaraženě mu popřála.
,,Nechtěly byste jít náhodou kousek s námi? Přece jen by mi byla ženská společnost příjemnější..." pokukoval po Ayame, která už už otevírala ústa aby svolila, ale Argo ji přerušila. ,,Je mi to líto, ale máme tady neodkladnou práci, takže nemůžeme někde trajdat," vysvětlila a náhle sebou trhla, protože za sebou ucítila pohyb. I Arwen se otočila. Stál tam Sasori a usmíval se.
,,O co vám jde, Deidaro?" zeptala se ho ledově.
,,Jak už jsem řekl, rád bych věděl jestli byste nešly s námi," mrkl na ně.
,,To určitě... do té jejich zaprášené jeskyně, a tam nás pak znásilní," šeptla Argo svým společnicím.
,,Myslím, že by si to rozmysleli," řekla Arwen.
,,Hm... ta jeskyně není zas tak špatný nápad," přemýšlela Ayame nahlas.
,,Ksakru, Ayame, nejsi náhodou příbuzná s Jirayiou??" vyjekla Argo.
,,Co proti tomu máte? ... Tedy, co proti mně máte?!" opravila se ihned.
,,Vážně nechcete jít? Měly byste se jako v bavlnce..." lákal je Sasori.
,,Je mi líto, možná příště," usmála se Arwen.
,,Tak nic," pokrčil Deidara rameny, ,,zase se někdy uvidíme. Ahoj..." rozloučil se a společně se Sasorim zmizeli. Holky ještě chvíli vyčkávaly dokud si nebyly stoprocentně jisté že jsou v tahu a teprve pak si oddechly a uvolnily se.
,,Co asi mají za lubem?" přemýšlela Argo a sundala si plášť.
,,Mám pocit, že chtějí naše démony," ošila se Arwen.
,,Nechte toho, copak jste si nevšimly jak je ten Sasori úžasný?" začala se Ayame rozplývat.
,,Tak ty s tím prostě nepřestaneš!" zaprskala Argo.
,,Ne, ne, ne," zasmála se, vytrhla se z jejich sevření a uskočila. Argo se na ni vrhla. Ayame soustředila chakru a chtěla udělat znamení ruky, aby mohla uvolnit dostatek síly potřebné k vytvoření vody, místo toho se jí však zatočila hlava a upadla do písku.
,,Došla ti chakra, co?" tázala se ji pobaveně.
,,Jo, asi jsem to včera trošku přehnala..." souhlasila neochotně.
,,Ne asi, ale určitě. Běž si odpočinout do stínku. Odpoledne se k nám přidáš, to by se ti měla hladina chakry vrátit do normálu," řekla Arwen a pomohla ji na nohy. Ayame se jakž takž odtrmácela pod skalní převis a tam se sesunula na zem.

Yasunari Kawabata

29. září 2008 v 8:39 Knižní tvorba
Jasunari Kawabata (川端康成, Kawabata Jasunari)
  • narodil se 14. června 1899 v Ósace, zemřel 16. dubna 1972 v Kamakuře
  • byl to japonský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1968. Byl prvním Japoncem, který získal toto ocenění
  • v roce 1972 spáchal sebevraždu
Mezi nejvýznamnější Kawabatova díla patří novely Tanečnice z Izu (伊豆の踊子, Izu no odoriko; 1926), Sněhová země (雪国, Jukiguni; 1937-47) a Meidžin (名人, Meidžin; 1942), které všechny vyšly česky ve sbírce Tanečnice z Izu a jiné prózy.
Jasunari Kawabata se narodil do rodiny lékaře z Ósaky 14. června 1899. Velmi brzy osiřel, když mu zemřeli oba rodiče, babička u níž poté žil a sestra ještě než dosáhl devíti let života. Poté musel ošetřovat svého smrtelně nemocného dědečka - k této části svého dětství se později vrátil v novele Deník šestnáctiletého (十六歳の日記, Džúrokusai no nikki; 1925). Do roku 1924 studoval na Tokijské univerzitě klasickou japonskou a anglickou literaturu a severské literatury. Své prózy zveřejňoval nejprve v časopisech Šinšičó a Bungei šundžú a později v neosenzualistickém časopise Bungei džidai, který sám založil.
V ČR zatím vyšly:
Příběh z dolního města na řece, Vyšehrad, 1984
Tanečnice z Izu a jiné prózy, Odeon, 1988
Hlas hory, Paseka, 2002

Hlas hory
Datum vydání: 20.2.2002
Formát: 130x200
Počet stran: 232
Z japonštiny přeložil a doslov napsal Antonín Líman.
Střídmá románová próza, vystavěná na půdorysu několika zdánlivě všedních epizod v rodinném životě stárnoucího tokijského obchodníka, patří k vrcholné části díla jednoho z předních moderních japonských prozaiků: vnímavému čtenáři se tu na malé ploše otevře působivé lyrické drama s tématem hledání smyslu zrození a smrti a cesty ke vnitřnímu souzvuku člověka s přírodou, pozoruhodné svou myšlenkovou vytříbeností a ponorem do hlubšího řádu bytí, jenž se skrývá pod povrchem banalit každodenního života.
Měla jsem možnost si tuto knihu přečíst a velmi se mi líbila. Donutila mě občas se trochu zamyslet. Klidně vám ji doporučuju.

TANEČNICE Z IZU A JINÉ PRÓZY
Datum vydání: 1988
Počet stran: 324
Osm novel japonského autora. Tanečnice z Izu, Sněhová země, Meidžin, Deník šestnáctiletého...
Tuto knihu jsem také četla a také se mi velmi líbila, všech osm novel je velmi krásných. Doporučuju.


Anbu...

29. září 2008 v 8:10 Itachi Uchiha


Ty jeho očka...

29. září 2008 v 8:05 Pain
Pein-1.png Pein image by Chaonon

Díl třetí: I dancing in the rain =D

25. září 2008 v 12:09 | Rin-chan |  Naruto: Yumiko Diary
Whoááááw! Vyskočím z postele jak zajíc střelenej brokovnicí div se nepřizabiju. Dneska je good den, jo! Radostí se roztančím po pokoji jen v modrým topíku a růžovejch kraťáskách s chundelatým králičím ocáskem, ve kterejch většinou spávám. Sice mě ten bělovlasej buzerant prej odmítnul trénovat, že ze mě nic nebude, ale to mi v patě neleží. Něco lepšího. Včera po našem nedokončeném tréninku s Hinatou jsem byla za Pamelou s jednou troufalou žádostí. A ona to dovolila! Byla trochu opilá a nevěděla co dělá, ale tím líp, aspoň se dala dobře přesvědčit. Asi to nerozdejchám! Ještě včera večer jsme tam aktivně volali a když se tak dívám na hodiny, už bude za deset hodin v letadle a přijede sem a bude tu už zítra a ...a....a......to už je deset??!! Rázem utnu své tancování a loktem nešikovně shodím jednu z lampiček. Vběhnu do koupelny, umyju si zuby, převleču se a učešu. Vlasy zapletu do copu a vyměním si noční modrej piercing za červenej. Dneska je velký vedro - leje jak z konve, ulice je samá kaluž a trochu padají i kroupy. A ten vítr - good. Cop rozpustím, oblíknu si emo hadry a boty? Na ty se vykašlu. Na ulici není ani noha - čas to změnit. Jenom v tomdle oděvu vyběhnu do teplého letního deště a hned to vezmu do té nejhlubší kaluže. Nadšeně sleduju, že mám vodu až za ušima, ale to je mi srdečně někde...běžím dál a poctivě vymetám každou kaluž. Když už nic, tak aspoň tohle ne? Beztak je tu nuda.
,,Yumi? Co to vyvádíš?" ozve se známý hlas.
,,Kibo! Nazdar! Přidáš se?!" křiknu a zastavím u něj tak prudce, že na tom rázem není o moc líp než já.
,,Ne děkuju..." usměje se trochu suše. Záhada, mokrej je vcelku dost. ,,Posílá mě Hokage-sama...." začne.
,,Někdo důležitej?" výsknu a dál běhám kolečka po kotníky ve vodě.
,,Tvoje máma," upřesní. Zastavím se a chudáka ochrstne novej splav vody.,
,Jo táááák. A co chce?" ušklíbnu se.
,,Aby jsi šla za ní," vydechne poněkud rozmrzele (nechápu proč) a stírá si vodu z obličeje.
,,Nechce se mi," vyhrknu a rozběhnu se pryč.
,,Když nepůjdeš se mnou, pošle někoho jinýho!" křikne ještě.
,,Ať pošle!" odvětím a pokračuju v krasojízdě. Zatočím za roh, ani nevím kam běžím ale je to psina. Brzo jsem úplně mokrá. Je tu všude tak deset centimetrů vody a vždycky když zastavím nebo zatočím, rozstříkne se jí do vzduchu obrovský množství. Běhám jak šílená a neobyčejně se mi to líbí. Cítím se uvolněně, volně prostě úžasně! Moje bláznivá samota ale netrvá dlouho. Náhle do kohosi vrazím, až upadnu na zadek. Nevadí mi to, protože už jsem tak jako tak mokrá jak myš, spíš mě naštval fakt, že se někdo opovážil zastoupit mi cestu.
,,Kterej..." vyjedu ale hned mi sklapne. Předemnou stojí chlap jako hora, vedle něj jeden menší, ale ani ten se mi nevejde do zornýho pole. ,,Potřebujete něco chlapci?" zasměju se drze. Oba maj masku - chcou vzbudit respekt, šášové?
,,My jsme z jednotky černých ochránců, posílá nás Hokage-sama. Máme vás k ní přivést," řekl ten menší. Ono mi to tyká jo? Mazec. A cože to je, nějaká místní FBI? Blbouni. Mě nedoženou.
,,Já ale nikam nejdu," dupnu si a vstanu. Voda ze mě jen crčí a pořád prší víc a víc. Nenápadně postoupím blíž k jedné z uliček a znovu se na ně zadívám.
,,Budete muset, máme rozkaz," zavrtí hlavou ten mluvka a pomalu jde ke mě. Uvidíme, kdo z nás je lepší.
,,Donuť mě starouši!" výsknu a prudce se rozběhnu jak zajíc na poli. Jak sebou mrsnu, od nohou mi vystříkne nová vlna a ochrstne ty dva. Než se vzpamatujou, jsem pryč.
Utíkám co mi nohy stačí - po fyzické stránce jsem na tom docela dobře, hodně sportuju - aby se mi zdrhalo líp, zapnu iPod, strčím si sluchátka do uší a dál už kmitám v rytmech mých oblíbených písniček. Občas se vesele otočím, skočím nebo udělám nějakej taneční pohyb. Tohle si fakt užívám. Jenže ti hoši jsou asi vytrvalí, protože to netrvá dlouho a mám je v patách. Jeden běží za mnou po cestě a druhej....skáče po střechách? Nevnímej to Yumi, to nic, tady je to přece normální! Stejně mě to ale vyvede z míry. Oba se nebezpečně přibližujou a je jasný, že krz mou bezva fyzičku pokud něco nevymyslím, za chvíli mě dostihnou. A mě v hlavě opravdu šrotuje nápad. Nedochází mi, proč vlastně utíkám, ale co na tom, je to zábava!
Uvidím před sebou křižovatku a rozhodnu se. Je mi jasný, že předpokládaj, že budu běžet dál rovně jako doteď. Omyl kluci! Ten na střeše je po mojí levý straně, rovně je průjezd a on by pohodlně přeběhnul, kdežto napravo je další dům až za dlouho. Bude muset dolů, a to bude lepší když je budu mít takhle pěkně pohromadě. Bylo rozhodnuto - chvíli dělám jako že jdu rovně, pak ale mrsknu nohama. Znovu se velký množství vody rozstříkne do všech stran a já jako zajíc zatočím o ostrej pravej úhel doprava. Tohle nečekali bobánci! Ale chytli se celkem rychle, takže kličkuju dál. Divím se, že mě ještě vidí přes ty chuchvalce vody který mi stříkaj od noh. A pořád prší a už je to skoro jako by jste běhali v řece - voda nad kotníky, ale krásně teplá. Tomuhle se říká letní deštík....deštík, i když leje jak z konve. Chlápci se za mnou celkem solidně drží a už tu kolečkujeme pěkně dlouho. Nevím čím to je, ale jako by mi ten déšť dodával sílu. Jsem naplněná energií a cítím se šťastná, i když asi dělám něco co bych neměla. Teď jeden skočil předemě a zastoupil mi cestu. Trochu se leknu, ale v hlavě mi šrotují kolečka. Únik vymyslím v běhu. Těsně před ním ostře zatočím, až ho znovu celýho ochrstnu a vběhnu do dveří restaurace nebo co to je. Celou ji proběhnu - musí přece mít zadní východ ne? Ti dva běží za mnou. Úspěšně mokříme a děsíme pokojné obyvatelstvo, které se sem přišlo najíst. V rohu vidím i toho bělovlasýho narkomana co trénuje Speeďáka a Sakuru. Něco si čte a vůbec nám nevěnuje pozornost.
,,Kakashi-senpai chyťte ji!" křikne na něj jeden.
,,Dočtu kapitolu," odpoví nevzrušeně a dál v klidu sedí. Magor. Myslí si, že mě pak ještě najde?Hehe, asi to bude paranoik. Konečně uvidím dveře, které asi vedou ven. Rozrazím je a opravdu, stojím znovu na ulici. Rychle je zase zabouchnu a přišoupnu před ně popelnici. A už se zase rozběhnu. Slyším ránu, jak chtěli rozrazit dveře a narazili a musím se smát. To je chvilku zdrží. V tom se ozve rána a místo dveří je obrovská díra! Jak to sakra udělali?! Už zase za mnou běží. Jeden z nich vyskočil na střechu a teď se odráží a nebezpečně se ke mě přibližuje. Potřebuju novej nápad!Ha, ulička!
Vběhnu tam - je tu dost šero - a uvidím výstupek ve zdi. Jednou otočkou se za něj ukryju a doufám, že se zčeřená voda uklidní než přiběhnou. Vezmu kámen a hodím ho dál aby to vypadalo, že jsem tam utíkala. A už jsou tu.
,,Dělej, určitě vyskočila nahoru!" křiknul ten první a v tu ránu byli oba na střeše. A utíkali dál.
,,Nice!" ukouzne mi, vyběhnu a běžím rovně. Pochopitelně na úplně jinou stranu než oni. Jenže na to za chvíli zase přijdou a jsou mi v patách. Teď je znova dostanu! Prudce zatočím a.....
Když se proberu z náhlé tmy a obraz se mi zaostří zjistím, že ležím na zemi. Voda mi dosahuje až k uším a můj iPod.....no co, moje blbost. Pořád prší a kapky mě nepříjemně dráždí do očí. Nad sebou uvidím bílej flek....jsem mrtvá? Když ale vytřu vodu z očí a rozkoukám se, zjistím nemilou skutečnost.
,,Jsi v pořádku?" směje se ten pitomec se smetákem na hlavě, jenž o mě prohlásil že jsem lama a prostě mě učit nebude.
,,Vy?" syknu a v očích se mi zablýskne. V tom přiběhnou i ti dva haluzáci co mě tu nahání.
,,Kakashi-senpai! Kde jste byl tak dlouho!" ozval se jeden. Teď si vzpomenu. Řekl, že mě chytí. Nevěřila jsem, že by to stih...vždyť ještě jedl....nemohl to stihnout! Buď má dvojče nebo auto nebo...umí pěkně rychle běhat. Když se dívám tak zjišťuju, že ti tři stojí na vodě! Ale jakto, vždyť je tu vrstva vody....že by stáli na nějakým výstupku? Chodit po vodě přece nejde.
,,Obávám se, že jsem se trošku ztratil mezi řádky pánové," usměje se. Zase blbá výmluva, exot jeden. Pomalu se zvedám a chci se vypařit, utekla jsem dvoum, uteču i třem. Ale není mi to dopřáno.
,,Kam jdeš?" zeptá se se zájmem narkoman.
,,To bys chtěl vědět!" vyhrknu a chystám se rozběhnout. Ale on náhle stojí předemnou.
,,Chtěl. Mám dojem... že jsi měla za Hokage?" zamyslel se. Chci to vzít druhou stranou, ale prostě se musím smířit s tím, že už jim neuteču.
,,Dovedu ji tam. Potřebuju mluvit s Tsunade-sama," řekl na adresu dvou trapáků s maskama. Zároveň mě chytil za paži abych neutekla.
,,Nikam s tebou nejdu!" křiknu. Chce se asi zasmát, ale není mu to dopřáno. Zvednu nohu a kolenem ho kopnu do velmi choulostivého místa, jenž naštěstí vlastní pouze pánové. Zatuhne v polovině úsměvu a náhle zkřiví oko bolestí. Vyjekne, pustí mě a chytne si tepláky.
,,Nice!" tohle se mi líbí. Zezadu od dvou kluků v masce slyším syknutí, zřejmě vyjadřující pochopení nad jeho stavem. Znovu se rozběhnu a tím, jak nahodím motory mladé pány znovu ohodím vodou od hlavy až k patě. Běžím ale sotva tři kroky, když necítím zemi. Náhle koukám jak blbá, že se vznáším ve vzduchu. Uvědomím si, že mě chlápek bez suspenzoru má na rameni.
,,Hej!" protestuju, ale dál se nedostanu.
,,Jdeme," řekne a aniž by se mě na cokoliv zeptal se rozběhne. Zase jsem na něčích zádech, tady je to fakt šáblý!!!
Jelikož ustavičně nadávám a sakruji, jsme nakonec oba rádi když dorazíme. On, protože bude mít klid a já jelikož už mě z toho začnalo škrábat v krku. Postaví mě na zem a já ho chci znovu nakopnout do právě objevené slabiny, ale je už opatrnější, nenechá se.
,,Pojď," řekne a společně vstoupíme do budovy. Změna klimatu mi neprospěje. Déšť byl sice teplej, ale já jsem mokrá jak myš a jen to tílko....úchyl po mé pravici si znovu čte. Beztak to je porno, hehe =D. Ale ne že bych chtěla obviňovat O=). Dotáhne mě - ano, dotáhne, po cestě jsem agresivní - přede dveře a zaklepe.
,,Vstupte!" ozve se. Už to znám. Je to onen big boss s prsy pětkami. Pamela. Prezident a hlava mafie. Velká mamka. Otevře dveře a i přes můj nesouhlas mě vtáhne dovnitř.
,,Proboha co jsi dělala?!" vykřikne překvapeně když uvidí mou promočenou maličkost. Vyskočí tak, že ji prsa málem plácnou do tváře. Trochu zakolísá, ale hned zase pevně stojí. Mé znalecké oko postřehne, že si něčeho pěkně přihnula. Však taky vedle ní stojí láhev čehosi, co radši neodhaduju. Opilecky zaškytá.
,,Venku prší," informuji ji kdyby náhodou nevěděla.
,,Vypadáš spíš jako by ses koupala oblečená," rozesměje se ztřískaně. ,,Chtěla jsem tě ráno vidět abych tě přidělila náhradnímu učiteli když Kakashi odmítnul..." brblala. Vyměním si se zmiňovaným vražedný pohled. ,,A taky ti říct ať se do deště teple oblečeš a vezmeš si plášť," dodala vesele, zavýskla a znovu si mě prohlídla. Ať nemá péči! Na odpověď jenom zabručím.
,,Kakashi? Kde jste se tu vzal, poslala jsem pro Yumiko (!!!!) ANBU," podivila se a znovu zakolísala.
,,O tom s vámi chci mluvit," ozval se. Trochu ve mě zatrnulo. Teď mě napráská, zmetek jeden! Ale já jsem jim rovnou řekla ať si vyserou oko. A oni nenene a teď to maj.
,,Chtěl bych odvolat to, co jsem včera řekl," začal. Zatvářila se nechápavě a zamyslela se.
,,Že má Shizune malý prsa?" vypotila. Začervenal se a mrkl po mě.
,,Ehm...ne," odkašlal si.
,,Tak?" nechápe.
,,Budu Yumiko trénovat," rozhodnul. Mezitím, co jsem přemýšlela jestli mu za tu Yumiko ukroutím pytlíka se bloncka znovu napila. Zhluboka.
,,Jste si jistý? Předtím.." začala ale on ji přerušil. ,,Předtím jsem nevěděl to, co vím teď. Ta holka úspěšně unikla dvěma ANBU a mě..." odkašlal si. ,,Málem zneškodnila. Možná by to stálo za pokus," vysvětluje. Oba si nás přeměří. Pořád uvažuju o trestu za to slůvko ,,Yumiko" a nevnímám, o čem se baví.
,,Dobře," řekne nakonec.
,,Co?" nechápu.
,,Nic," odsekne trapák. ,,Zítra v sedm tě vyzvednu a opovaž se spát," zanotuje a v tu ránu zmizí v oblaku čpavku. Rozkašlu se a vytahuju inhalátor.
,,Nevíš že jsem astmatik idiote?" chrchlám rozzuřeně a dávám sama sobě umělé dýchání.
,,Astmatik?" škytne Pamela. Radši se zdekuju. V sedm, by mě mohlo! Nic nebude, jdi si tam sám! A zanechávajíce za sebou mokrou stopu jako šnek, hrdě odplavu.

Díl druhý: Domů!

25. září 2008 v 12:06 | Rin-chan |  Naruto: Yumiko Diary
Snažím se znovu vklouznout do snu, ale otevírají se mi oči. Co naplat, budu muset vstávat. První, co mi padlo do očí byl plakát s tou bezchybnou károu. Docela dobrej začátek. Když se po lekci samomluvy násilím přinutím vstát z postele, uvidím se v zrcadle. Že já koza sem se včera neodlíčila! To, že mi stojí vlasy, na to sem zvyklá, ale ty černočerný kruhy pod očima jsou i na mě moc. Nejsem emo! Vztekle popadnu vatový tampónky, Niveu a začnu na sobě pracovat.Jako vždycky si vzpomenu, že tendle krém testovali na chlupatejch zvířátkách, nevím proč sem tak morbidní. Doma mě skoro nic nevytočí, sem pohodová, optimistická a snažím se být i přátelská. Ale tady mě vytáčí i kyslík! Když ze sebe udělám člověka, převleču se z topu na spaní do topu na ven a přes stringy si natáhnu kapsáče, usoudím, že můžu na ulici. Ještě si upletu copánek, obuju boty a zavřu za sebou dveře. Úmyslně s nima prásknu, aby všichni tady slyšeli, že jdu. Očividně jsou ale na hluk zvyklí, nikdo nehne ani brvou. Půlku schodů seskáču a polovinu sjedu - na co si to hraju? Taková přece nejsem. Napřed mě napadne jít za tou blonckou, je přece jen jediná, koho tu znám, ale vůbec se mi tam nechce. Jen tak se vydám na výzvědy a je mi jedno, jak se po mě ostatní koukají. Stejně se tu dlouho nezdržím.
Občas kolem mě někdo proběhne po střeše nebo proletí nůž, takže z toho málo nechápu, ale po chvíli si na to zvyknu. Co je tohle vůbec za vesnici?! Co mě ale úplně dorazí je, když těsně přede mě spadne ze střechy cosi velkého, co vznese obrovský oblak prachu. Místo abych hodila čápa a ukázala všem své běžecké umění, zakryju si oběma rukama ksicht a čekám, odkud co přijde. Prach se zvolna snáší k zemi a už je přes něj i vidět. V tu ránu lituju, že sem neutekla. Přede mnou stojí mega....slabý slovo - pes jak slůně s hustým, bílým kožichem a dlouhýma ušima. Je vyšší než já! No, to všichni, ale on je pes! Jelikož jsem si uvědomila, že jsem se vlastně lekla, obrátila jsem se a chystala se k útěku, kdyby na mě kdosi nezahalekal.
,,Hej! Počkej!" křiknul klučičí hlas.
,,Já nejsem žádný hej nebo počkej!" odsekla sem a otočila se. Zpoza psa se vyplížil jakejsi boreček. Když sem si ho prohlídla pozornějc, musela jsem se pousmát. Hnědý vlasy, krásný oči a to tělo......hmmm, stál by za hřích. Hned zapomenu na svou úchylku na černovlasý a kupodivu se mile usměju.
,,Nechtěl jsem tě vylekat," omluvil se a podrbal tu bílou bestii za uchem.
,,Vylekat? Mě? Nééé, jen mě to zarazilo..." zalhala sem. Zářivě se usmál - asi se přeorientuju na brunety.
,,To vidím. Bydlíš tady? Nikdy jsem tě neviděl," zavedl řeč.
,,Nejsem odtud," vysvětlím.
,,Tak to by všechno vysvětlovalo. Zůstáváš tu?" ptal se dál.
,,Ne," odpověděla jsem rázně a bez přemýšlení.
,,Proč?" nechápal.
,,Výslech?" syknu a úsměv mi poněkud ztuhne.
,,Ne. Jen se ptám," rozesměje se. Čemu se tlemí, pitomeček?!
,,Musím jít, měj se," zavrčela jsem a chystala se jít dál. Chytil mě za paži a zastavil. Tohle nebylo jako od kluků od nás, od těch zaostalejch blbounů co si hrajou na machýrky a zachází s váma jak s nějakým kámošem. Od něj to působilo, jako že ví, že drží dívku, je si toho vědomej a dává pozor, aby mě to nebolelo. Prostě že si uvědomuje, že jsem něžné pohlaví. No, já zrovna. Očividně umí s holkama zacházet.
,,Počkej," řekl. Poslechla jsem ho a nesnažila se vyvlíknout. ,,Nechtěl jsem tě naštvat. Já jsem Kiba. A tohle je Akamaru," představil sebe i ono zmíněné slůňátko.
,,Yumi," vyhrkla jsem.
,,Fajn. Ahoj Yumi," usmál se.
,,Myslíš že by jsi mi mohl pomoct?" napadlo mě náhle.
,,Podle toho s čím?" opáčil.
,,Chci se dostat......no...je to velká budova, je v ní spousta kanceláří a v jedné sedí taková prsatá, hnědooká blondýna. Potřebuju se tam dostat," vysvětlila jsem dosti nepřesně. Napřed se zasmál a pak se zamyslel.
,,Možná vím...." řekl nakonec. ,,Pojď se mnou," poručil a jedním pohybem se vyhoupl na psa. Pak mi podal ruku, aby mi pomohl nasednout.
,,Já? Na tohle? Ne díky, nechci se zmrzačit," odsekla jsem.
,,Nic se ti nestane," ujistil mě a kouknul na mě pohledem ála štěňátko. Pomohlo to. S jeho pomocí jsem se vyhoupla za něj. Na psovi sem ještě neseděla, měl divnej hřbet a hrozně moc chlupů, ale neměla jsem čas to domyslet. Rozběhnul se tak prudce, že jsem se jen chytila Kibovýho pasu a držela se jak klíště.
Zastavili jsme před vysokou budovou, kterou jsem si pamatovala ze včerejška.
,,Je to ono místo, na které slečinka myslela?" zeptal se pobaveně když viděl, jak se celá zelená snažím důstojně opustit psí hřbet.
,,Je. Děkuju," pípnu a snažím se zkrotit množství adrenalinu, které sem rázem měla v krvi.
,,Rád jsem pomohl. Kdyby ještě něco, stačí hvízdnout," zasměje se, vyskočí na psa a hned je v trapu. Otočím se a chci vejít, pak si to ale rozmyslím. Otočím se, přiložím k puse dva prsty a hvízdnu. Téměř okamžitě se zpoza rohu vynoří pocuchaná hlava.
,,Ano?" zazubí se.
,,Testuju kvalitu," ušklíbnu se a bleskově zmizím za dveřmi. Jenže kam teď? Šli jsme tudy...nebo tudy? Ne, určitě na druhou stranu. Nebo ne? Všechno tu vypadá stejně. Nakonec se rozhodnu pro jednu chodbu a vydám se po ní. Konečně uvidím známé dveře. Celá nadšená se rozběhnu a neurvale vrazím dovnitř. Už si chci otevřít hubu, ale náhle mi dojde kam jsem vlastně vrazila a rázem je mi trapně.
,,Úklidová komora..." zamumlám zklamaně a zavřu dveře. Zjevně jsem si spletla patro. Když se otočím, znovu (dnes už podruhé) se krutě leknu. Tady je všude plno! Předemnou na chodbě stojí chlap. Holá lebka pod šátkem, jizvy přes ksicht a černý brejle, který si právě machrovsky sundává.
,,Morfeus..." ujede mi vyděšeně a hned zkoumám příležitosti k útěku.
,,Co to tady vyvádíš?" zeptá se drsně. Napřed ho chci pořádně nakopnout do vejcat, ale pak si to rozmyslím. Moralista jak prase, toho bych nepřeprala. Rozhodnu se jednat diplomaticky.
,,Hledám rodiče!" vypísknu nešťastně a očička mi zaslzí. Podívá se na mě jako by mi přeskočilo.
,,Kdo jsou tví rodiče?" zeptá se. Snad to výjde.
,,Tatínka nemám...a maminku neznám..." řeknu plačtivě a pro jistotu popotáhnu. Role nevinného sirotečka vždycky zabere. Protočí očima a nakáže mi, abych šla za ním. Napřed se mi nechce, mám pocit jako by mě měl zatáhnout někam do temné komůrky, posadit na křeslo a dát vybrat mezi modrou a červenou pilulkou. Kterou bych vzala? Modrá mě vrátí do reality...a červená mě přesune do světa počítače. Good. Neuvěřitelný. Matrix mám v malíčku, i když...
,,Co tam ještě děláš?" křikne na mě přes půl chodby. Okamžitě přeruším své úvahy stát se novou Trinity a radši jdu za ním. Přinejhorším umřu.
Zaklepe na jedny ze dveří, zřejmě ty, po kterých jsem se neúspěšně pídila a po vyzvání je otevře. Ukáže, abych šla dál. Po tom co vkročím vstoupí za mnou a zavře.
,,Našel jsem ji," řekne na adresu blondýny. Rozhlídnu se, abych očekovala situaci. Je tam Sakura, směje se, aspoň někoho tu znám. Za Pamelou je nějaká černovláska a drží...prase? No, radši se neptám.
,,Děkuji Ibiki," usměje se bloncka na Morfea a přeruší tak ticho, které po našem příchodu nastalo. Pak se věnuje mě.
,,Dobré ráno Yumiko (!!!). Jak jsi se vyspala?" začne obvyklou, trapnou otázkou.
,,Šlo to," odvětím a ve vteřině jsem znovu nafučená jak papuča. Musí vidět, jak moc to tu nesnáším, abych brzo jela zpátky.
,,Výborně. No, chtěla bych ti něco říct," začne. Pohodlně se usadí, mezitím co já stojím a složí ruce. ,,Budeš tu teď se mnou žít," začne. Málem na místě vyplivnu duši, ale udržím se. ,,A proto by bylo dobré, kdyby ses seznámila s místním způsobem života. Jak sis určitě všimla, tahle vesnice není jako žádná jiná, kterou jsi doteď viděla. Je vyjímečná," řekne. No jasně! Radioaktivita. Spadla sem bomba a ozářila je.
,,Jde to vidět," poznamenám ironicky.
,,Našla jsem ti učitele, který tě tomu naučí. Je to speciální jonin, určitě ti hodně pomůže," pokračuje. Vůbec nevím, co do mě valí, ani s čím mi chce pomoct, ale ze mě degena neudělá! Teď se ale pohla Sakura.
,,S dovolením, Tsunade-sama..." pípne. Dotazovaná osoba se na ni podívá a kývne, že může mluvit. Jsem vcelku zvědavá, co z ní vypadne.
,,Zdovolením, nemyslím, že velení speciálního jonina hned ze začátku Yumi pomůže...napřed by měla trochu poznat oč jde. Mě trénujete vy, Naruta kapitán Yamato a Sai je u ANBU. U nás v týmu bychom se jí mohli věnovat. Máme čas a už ji známe," řekla. Vůbec nechápu o čem teď mluvila, ale horlivě přikyvuju. Tsunade nebo jak tomu nadávaj se krátce zamyslí. U blondýn neobvyklé. Pak se ale usměje.
,,Máš pravdu, Sakuro, můžeme to zkusit," přikývne. Sakura radostně vypískne a chytí mě za ruku. Tajemně mi zašeptá. ,,Pojď se mnou a na nic se neptej," a už mě táhne ven. Poslechnu ji a chytím s ní tempo.
,,Buď ráda, že ses nedostala pod velení Ibiki-sama, sedřel by z tebe kůži!" řekla když jsme se venku zastavily. Nevím kdo to je, ale dělám jako že rozumím.
,,Půjdeš se mnou na trénink našeho týmu, a něco se naučíš," fantazíruje.
,,Na trénink ČEHO?" nechápu, ale to už mě táhne tam, kam chce ona.
Po cestě mi jakžtakž vysvětlí výnam týmů a co je to vlastně Hokage. No, teoreticky vzato, matka je politik. Super. Nic horšího se mi stát nemohlo. Co sem komu provedla?
,,Tady trénujeme," usměje se, když dojdeme na větší louku. Před námi jsou tři velké, dřevěné kůly, kolem kterých není tráva. Je to tu ušlapané, asi tu trénují už dlouho.
,,Co trénujete?" nechápu.
,,Jutsu," opáčí a v rychlosti mi vysvětlí, o co jde. Nevím co tu dělají nebo co si myslí že umí, ale asi sou to cvoci. Vida, ani Sakura není normální.
,,Sakura-chán!" ozve se vesele a odkudsi se objeví Na...Nam...no prostě ten hyperaktivní blonďák.
,,Naruto!" zamávala a usmála se. ,,Podívej kdo tu je!" ukázala na mě. Naruto se zarazil a vyvalil na mě ty svý modrý oči. Přišel až ke mě, přiblížil svůj obličej od mýho asi na deset centimetrů a ostřil. Nakonec si dal obě ruce za hlavu a pronesl: ,,A ty si kdo?" Zamračila jsem se.
,,Co myslíš?" odseknu. Očividně přemýšlí, u čehož vypadá jako neandrtálec, až ho nakonec uhodí svatý blesk do svalu mozkového, u něj dosti zakrnělého.
,,Yumiko!" vykřikne vítězně.
,,Jak jsi mi to řek?" vyjedu útočně a zatnu pěsti. Zase se ponoří do myšlenek.
,,No Yumiko...nebo...jak se jmenuješ? Yumiko přece!" brblá a drbe si vešky. To je na mě moc.
,,Jmenuju se Yumi!" zakřičím vztekle a moje pěst opíše téměř geometrický půlkruh. Cítím, jak se setkala s jeho obličejem, ten se pokřivil do vtipné grimasy. Nohy se odlepily od země a kluk letí. Dosedl na zadek, k jeho smůle pravou půlkou pozadí na velký kámen. Pronikavé ,au´se tedy ozvalo dvakrát a mnohem intenzivněji.
,,Proč jsi to udělala? Co jsem řekl?!" křiknul dotčeně a třel si obě postižená místa.
,,Ty nevíš?" vyjedu útočně a postoupím. Tomu se říká respekt: začal se chaoticky posunovat dozadu.
,,Nechovej se jak malej Naruto," ozvala se Sakura a chytila mě za paži. ,,Bezva rána!" zvedne palec. Co? Pro ni je to normální?!
,,Dvě Sakury v týmu? No, Naruto, asi bychom měli emigrovat," ozve se pobaveně kdosi další. Když se otočím, sedím na zadku i já a mé pozadí se střetne s tím samým kamenem, se kterým přišel do styku i Na..Nara...to je jedno. Před náma na jednom z kůlů dřepí chlap - na palici bílej smeták a z obličeje mu kouká jen jedno zhulený oko. Zbytek má pod maskou a jakýmsi šátkem, kterej, jak jsem bystře zpozorovala, tu nosí každej.
,,Hašišák..." vydechnu a přemýšlím o rostoucím vlivu drog na lidskou rasu.
,,Kakashi-sensei! Jdete pozdě!" vykřikne aktivně blonďák a rázem jako by zapomněl na bolest. Vyskočil a napřáhnul na něj prst.
,,Jo jo, už to tak bude. Omlouvám se, ale ty mapy s kolečkem STOJÍTE ZDE asi nefungují, protože to kolečko se nehýbalo. Ztratil jsem se," vysvětlil a soudě podle oka se usmál. Taková blbá výmluva, snad mu na to neskočí.
,,Jak to, že se nehýbalo?" nechápal blonďák. Sakura protočila oči a jednou ranou ho srazila zpátky na zem.
,,Zase lžete!" vyštěkla na houmlesa. Seskočil na zem a kouknul na mě. Vypadal vtipně, skoro jako kyklop.
,,Ty budeš Yumi. Už jsem o tobě slyšel," řekl. Yumi! Chtělo se mi zavýsknout. Jeden z mála kteří mé jméno řekli správně.
,,Budete ji trénovat, Kakashi-sensei?" zeptala se Sakura. Trénovat? Ale co? Tendle? Nespustil ze mě oko.
,,Napřed uvidím, co v tobě je," řekl. ,,Čemu se nejvíc věnuješ?" otázal se.
,,Hip-hop," odpovím. Očividně nechápe a nervózně se poškrábe ve vlasech.
,,Heh, myslím jako styl boje," upřesní.
,,Styl čeho?" teď zas čumím já jako blbeček.
Zhluboka vzdychne. ,,Tak dobře, začneme tím nejdůležitějším. Chakra," řekne.
,,Chaco?" znejistím. Jsem čím dál zoufalejší, vůbec nechápu co po mě kdo chce. Já chci domů! V tom se z křoví vedle vynoří něco, co by se mi ani v mé nejhorší noční můře nezjevilo.
,,Chakra, to je..." začne vysvětlovat, ale je velmi nemravně přerušen.
,,Veverka!" zakřičím a ukážu na bestii. Naruto nadskočí a kousne se do jazyka.
,,No a co?" nechápe Kakashi.
,,Když je tady, distancuju se," oznámím.
,,Naruto, oddělej tu veverku," protočí Sakura očima.
,,Já? Proč já?" vyjekne zoufale. Ubožák.
,,Snad se nebojíš?" zasměje se učitel.
,,A proč ji neodděláte vy!" zaútočí lstivě.
,,Jsem náchylný k vzteklině," usměje se nevinně sensei. Taky ubožák.
,,Vy naděláte," vzdychne Sakura. Jedno zadupání a Hitler s ocasem mizí v lese. Vužiju nastalé paniky, kdy blonďák křečkuje na učitelově hlavě a hryže mu ucho a rychle uteču. Už vím, co bych mohla dělat. Zajdu domů, popadnu přenosnej magneťák a už si to šinu do lesa za vesnicí. Když najdu skryté místo, položím ho na zem a zapnu. Začnu se pohybovat a vlnit do rytmu hudby, netrvá to dlouho a pěkně se rozjedu. Zase jsem na chvíli sama sebou a všechno můžu vyjádřit pohybama. Dostávám se do varu. U nás ve skupině jsem byla hvězda! Teda až po Eltonovi, ten blbeček si myslel že když má jeho máma hoperský centrum, je velkej king a všechno zmákne. Syčák. Zrovna se chystám na pohyb, který umím jen já. Vymyslela jsem ho a nikomu jinýmu se ještě nepoved. Spočívá v tom, že se prohnu a celá sebou trhnu nahoru, přičemž to vypadá jako bych si měla zlomit páteř. Výsledek vypadá cool, každej to obdivoval. Zrovna jsem ve fázi před trhnutím, když se ze křoví vedle ozve poděšené vyjeknutí. Páč se leknu, nevytočím to, ztratím rovnováhu a místo úhledného zavlnění zpět nahoru ze své polohy ála matrix dopadnu na zadek. Vlastně spíš na zátylek. Rychle se zvednu a očima podlitýma krví jako býk v aréně hledám kreténa, kterej mi zkazil výstup. A najdu. Pod jedním ze stromů stojí drobná dívka, má dlouhý, nádherně hustý a lesklý černý vlasy a naprosto světlé oči bez zorniček. Zajímavý...je slepá? Nebo nemocná? Na obličeji nemá jedinýho beďáka nebo nečistotu, musím se jí zeptat jakou používá pleťovou vodu. Ruce měla před pusou, jako by byla nervózní nebo něco a žužlala si kloub ukazováčku. Očividně se styděla. Nevím proč, už od prvního pohledu mi byla sympatická. Sice sem nikdy neměla ráda ty stydlivý pipinky, ale tahle mi přišla jiná.
,,Jsi v-v po-pořádku?" zeptala se s účastí a v rychlosti si mě prohlédla. Když viděla, že stojím, očividně se trochu uklidnila.
,,Jo," brouknu a zastavím stále hrající rádio. Rozhodnu se být milá, což mě samotnou udivuje. ,,Nic se nestalo ne?" usměju se na ni. Očividně trochu pookřála.
,,Vypadalo to nebezpečně," vyjádří svůj názor a postoupí dopředu.
,,Já se jmenuju Yumi," vyjímečně začnu.
,,Jsem Hinata," napodobí mě a dokonce se pousměje. Podáme si ruce. Všimnu si, že máme stejnou velikost podprsenek, díky čemuž je mi ještě víc sympatická. To co mám bych nejradši zahodila, ale alespoň v tom nejsem sama.
,,Co-co jsi to dělala?" ptá se dál. To už stojí u mě.
,,To je hip-hop," informuju ji. Zatváří se nechápavě, ale po tom, co jsem tu viděla už se ani nedivím. ,,Je to druh tance. Uvolněnej, nápaditej, zábavnej...prostě bezvadnej," vysvětlím. Tváří se jako že pochopila, ale ruce před pusou má pořád. Jako by se ustavičně bála.
,,Chceš si to zkusit?" vyhrknu nakonec. Očividně jsem ji vytrhla z přemýšlení, protože sebou cukla a podívala se na mě.
,,Co? Já?" vyjekla.
,,No jasně. Není to těžký," usměju se.
,,Radši ne!" zavrtí rychle hlavou a pro jistotu pevně zavře oči a schová je za ruce.
,,Co ti brání?" nechápu.
,,Neumím to! Neznám to, nikdy jsem to nedělala!" blekotá vyděšeně a vrtí hlavou.
,,Všechno je jednou poprvý," nedám se a zapojím své přesvědčovací schopnosti, které jsou mimochodem vyvinutější než mé poprsí, a to už je co říct. Nikdo kromě nás tu přece není. Vypadá to, že jsem ji přesvědčila, že za pokus nic nedá.
,,Ale nesmíš se mi smát," vyhrkne ještě, ale to už stojím proti ní. Hudba znovu hraje.
,,Takže, začneme jednoduše. Zkus takhle zavlnit rukou," ukážu jí. Ještě jednou se ohlédne, jestli kolem nikdo není a znovu koukne na mě. Nejistota ji neopouští ani na vteřinku.
,,No tak," pobídnu ji s úsměvem. ,,Větší dřevo než ti antitalenti co jsem viděla u nás být nemůžeš," ujistím ji. Konečně se pohne a cosi předvede.
,,To nebylo špatný," pochválím ji, ale ona je zas rudá a kouká zarytě do země. Teda, sebevědomí na bodu mrazu!
,,Zkus tohle," pokračuju a zavlním pánví.
,,Ne! To ne!" křikne poděšeně. Kde ji vychovávali?
,,Neboj se, je to zábava," zavrtím hlavou. Začnu na ní pracovat. Tvrdě.
To to trvalo, než se vůbec začala hejbat! Ale pak se neočekávaně chytila a teď jede vcelku slušně. Ta holka má pohybový nadání, to se musí nechat. Dokonce ji to i baví, směje se a zkouší po mě opakovat všechno, co dělám. Na to, že to zkouší poprvý v životě je to víc než dobrý. Něco z ní bude. Zrovna jí ukazuju novej pohyb, když vedle nás něco dopadne.
,,Yumiko! Kam jsi šla?!" ozve se pobouřeně onen blonďák, ale hned se zarazí. ,,Hinato? Co to děláš?" zeptá se. Dotazovaná dívka se zarazí v polovině pohybu a ustrašeně na něj koukne.
,,Na-na-naruto?!" vykřikne a rázem je jak krocan, když mu mávneš před zobákem červeným hadrem. Ani můj kamínek v piercingu není červenější než ona. V tu ránu se složí.
,,Hinato!" leknu se a přikleknu k ní. ,,Idiote!" počastuju ho. Konečně se mi podaří trochu ji vzkřísit a ona pootevře oči. Jak ho uvidí, zvedne se a v rychlosti se vypaří. Divný.
,,Neumíš se ohlásit?" začnu zostra na Speeďáka.
,,Kam jsi zmizela? Hledali jsme tě," začne z jiného soudku.
,,Kam asi! Nevidíš, kde teď jsem?" odseknu a vypnu rádio.
,,Co jste to s Hinatou dělali?" zajímá ho.
,,Co je ti do toho?" zajímá zase mě, otočím se a odcházím. ,,Měj se," syknu ještě a už se s ním nebavím. Páni, já jsem ale potvora!


Triumf...

25. září 2008 v 10:03 Ostatní - DN



Co padlo při vymýšlení našeho Naruto příběhu... 2

25. září 2008 v 9:24 Naše hlášky...
Já: ,,Gai by probudil i mrtvolu... k její smůle..."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Argo: *o Akatsuki* ,,Zdá se, že mají jen jeden mozek a zabral si ho pro sebe Pain..."
Argo: *o Narutovi* ,,Má skrytou inteligenci, která je skrytá i před ním samým, aby ji nemohl používat..."
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Další rozhovor o Hidanovi XD
Etsuko: ,,Takže Hidan bude taky mrtvý..."
Já: ,,Pokud vím, už jsem ti to říkala minule, je nesmrtelný!!!"
Etsuko: ,,A já říkala, že ho vykuchají nebo naporcují."
Já: ,,To ho rovnou můžou hodit do mixéru!!!" naštvaně.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Argo: ,,Ayame je hrozná! Kdyby někdo vzal koště a dal na něj nálepku ,,chlap,, tak by si s tím začala, protože to už jen trochu připomíná mužskýho!!!"
---------------------------------------------------------------------------------------------
Já: ,,A Kabuto se raději stáhl do pozadí..."
Argo: ,,Hmm... nechtěj vědět jak to vyznělo..."
-------------------------------------------------------------------------------------
Já: ,,... devítiocasatou lišku..."
Etsuko: ,,Devítiocasá liška... víš jak to devítiocasatá vyznělo?"
--------------------------------------------------------------------------------------------
Livia: ,,Naruto pak ovládne čtyři ocasy..."
Já: *chytám záchvat smíchu*
Argo: ,,Panebože, Denčo!! Na co zase myslíš!" pohoršeně.
Já: ,,Když ono to tak vyznělo..."
Argo: ,,Nejsi kapku příbuzná s Jirayiou?"
-----------------------------------------------------------------------------------
Etsuko: ,,... kazíš dětskou mládež..."
---------------------------------------------------------------
Argo: ,,Konoha se sehla... teda sešla..."
----------------------------------------------------------------
Já: ,,... a objevil se s ním nad propastí..."
Etsuko: ,,Nad propastí? Snad u propasti..."
Argo: ,,Hmm... zdá se, že tam maj nad propastma mosty..."

Hlášky2

25. září 2008 v 9:20 Naše hlášky...
Já: ,,Zdá se, že tady není nikdo s rychlými reflexy... nebo spíš, já jsem to viděla padat, ale nechtělo se mi to chytat..."
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Etsuko: ,,Ten videoklip už jsem někde viděla, byl podobný, ale vypadal úplně jinak..."
-------------------------------------------------------------------------------------------
Argo: ,,Začínáš mi připomínat Naruta..." na mě.
Já: *po nějakých 35 vteřinách* ,,Co tím jako ksakru myslíš???"
-----------------------------------------------------------------------------------------
Ohledně toho jak hodlá Sasuke obnovit Uchiha klan...
Argo: Bude se množit dělením... katanou...
----------------------------------------------------------------------------
Etsuko: ,,... a pár kapek vody..."
Já: ,,Promiň, říkala jsi něco? Neposlouchala jsem tě..."
Etsuko: *vražedný pohled*
Já: ,,Tak promiň, ale když čtu, tak vnímám asi tak jako Kakashi Gaiovy řeči, no..."
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Argo: ,,Nech toho nebo tě obklíčím!"
----------------------------------------------------
V hodině Krajiny a životního prostředí se učitelka rozpovídá o reprodukci hlodavců...
Já: ,,Jo, třeba králíci v Australii..."
Vilma: ,,Tak jako má jabloň roky kdy rodí víc jablek tak i hlodavci mají roky, kdy se jim rodí více mláďat..."
Já: ,, Třeba dnes a zítra..."
Argo: ,,Bavíš se o Ayame a nebo o králících?"
------------------------------------------------------------------
Při obědě...
Argo: ,,Viděla jsem ten díl, kdy Kakashi urval té tvé holce ruku..."
Já: ,,Deidara není holka!! Jo, úryvky jsem viděla na youtube, bylo to zajímavý... Viděla jsi jak pak Deidara škrtil Tobiho?"
Argo: ,,Škrtil?"
Já: ,,Jo, nohama..."
Argo: ,,Aha, já si říkala kde by vzal ruce..."
--------------------------------------------------------------------
Já: ,,Chudáček Hayate, proč musel umřít... Nenávidím Bakiho..."
Etsuko: ,,Zabil ho Kabuto..."
Já: ,,Ne, byl to Baki..."
Etsuko: ,,Argo, kdo zabil Hayateho?"
Argo: ,,Ten debil z Písečné, Baki. Baki... to je jméno jak pro psa..."
Já: ,,Jo, zabil ho Baki a ne Kabuto..."
Etsuko: ,,Tak asi jo..."
Argo: ,,Jak sis je mohla splést? Copak jsou si tak podobní?"
----------------------------------------------------------------------------------------
Já: ,,Argo! Máš tady napsáno dýchá s měkkým i!!"
Argo: ,,Však díchá měkce, ne?"
--------------------------------------------------------------------------------------------
Etsuko: *je podrážděná a zuří*
Já: ,,Hele, co kdyby ses zahryzla do nějakého stromu? Uleví se ti, věř mi..."
Etsuko: ,,Neprovokuj mě, mám chuť dát někomu pěstí a dlouho se neudržím..."
Argo: ,,Asi bychom ji měli radši nechat..."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vracíme se po obědě do třídy a já spatřím jak jedna naše spolužačka (nic proti ní nemám) sedí u mého noťasu a cosi tam dělá. Jakmile ji uvidím trochu se zamračím.
Bětka: ,,Já jsem se ti na nic nekoukala, jen jsem si pouštěla jednu písničku. Vážně!" mírně vyděšeně.
Já: *pomalu se k ní přibližuju*
Bětka: *rychlostí blesku se vytratí do své lavice*
Já: ,,To jsem tak děsivá?" podívam se na Argo a Etsuko.
Etsuko: ,,Kdybys viděla ten svůj vražedný pohled..." směje se.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Já: ,,Jirayiovy učební metody jsou vážně kruté, prej: ,,Zemři!" a shodil ho do té propasti. To by mě zajímalo co by dělal kdyby byl Naruto tak tupej, že by to nedal..."
Etsuko: ,,Mohl by dělat jako, že se nic nestalo..."
Argo: ,,Nebo to svést na Kakashiho..."
Já: ,,Nebo: ,,Budu muset zabít Ebisua, protože věděl o tom, že ho učím!"
Etsuko: ,,Ksakru, Kakashi věděl, že ho Ebisu trénuje, takže ho budu muset zabít taky... počkat, Hokage ví, že Kakashi trénuje Naruta... vlastně to ví celá vesnice! Budu je muset zabít všechny..."
Já: ,,A nebo bude dělat, že tam nikdy nebyl..."
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Já: *stoupám po schodech do druhého patra a jsem unavená* ,,Už vím co budu chtít na náhrobek, schody..."
Argo: ,,Jo, došla jsem tam, kam jsem chtěla..."
Etsuko: ,,Spíš by jsi měla mít notu, jsem s tím s kým jsem chtěla..."
Já: ,,Ty jsi fakt blbá..."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V hodině Angličtiny (s další novou učitelkou) jsme měli napsat na papírek nějaký problém a pak i řešení...
Argo: ,,Mohlo by to být: Mám problém se svým pejsekem, pokaždé, když mu dám nějaký povel, tak se počurá... A jaké mu dáváte povely? SEDNI!!!!!"

Little brother...

25. září 2008 v 8:28 | Nagadir |  Mý psycho sny XD
Jsem strašlivě nervózní, nemůžu se dočkat až se vrátí. Byl celý týden na těžké misi, ale dnes, dnes se má konečně vrátit zpět. Nic mi nejde tak, jak bych si přál. Matka si mé nervózity ihned všimla a snažila se mě něčím zaměstnat, abych se uklidnil. Otec se jako vždy staral jen o své záležitosti a občas po mě vrhal mrzuté pohledy. Dokonce jsem si neužil ani oběd, byl jsem tak nervózní. Nikdy jsem si to nechtěl připustit, ale jsem na svém bráškovi hodně závislý. Když je dlouho pryč chybí mi.
A k tomu mi slíbil, že si se mnou zatrénuje, ale pořád to jen odkládá. Možná, že si dneska najde chvilku času, aby svůj slib splnil, i když bude asi unavený. Rád ho pozoruju při tréninku, je ze všech nejlepší, jsem rád, že jsem jeho bratr.
Otcova nálada je čím dál horší, asi má problémy v práci, proto mě matka radši poslala ven, abych ho nerušil. Slíbila mi, že jakmile dorazí tak mě zavolá. Jdu tam kam mě nohy nesou a ocitnu se v lese. Přemýšlím o bráškovi a o tom co všechno dokázal. Táta ho vždycky upřednostňoval, je to přece jeho nejstarší syn, příští hlava rodiny a k tomu je nejlepší ze všech. To mě trochu trápí, byl bych rád kdybych od otce také uslyšel nějáká slova uznání, ale asi pro něj nejsem dost dobrý. Je mi z toho smutno... ale budu se moc moc snažit a jednou mě otec jistě ocení, i když nedosáhnu takových kvalit jako bráška.
Nevím kolik času uběhlo, ale napadlo mě, že bych se mohl vrátit, protože bratr je již možná zpět. Jakmile vejdu do kuchyně k matce, usměje se na mě. Moc krásně se směje, i když jsem byl smutný a chtělo se mi mnohokrát plakat její úsměv mě jakoby naplnil štěstím.
,,Už je tady..." řekla mi. Oči se mi rozšířily radostí. Na nic nečekám a rozběhnu se k jeho pokoji.
,,Nii-san! Nii-san!!" volám cestou a je mi jedno jestli tím vyruším otce.
Prudce a neomaleně otevřu dveře jeho pokoje, ale pak se zarazím, když ho spatřím. Je ke mně otočen zády a vybaluje věci z batohu.
,,Nii-san!" vyhrknu.
Pomalu ke mně otočí hlavu a vzápětí se mu na tváří objeví úsměv. Určitě jsem mu taky chyběl.
,,Itachi, nii-san!!! Itachi, nii-san!!" vykřiknu, rozběhnu se k němu a vletím mu do náruče. Mačkám ho jako bych ho již nikdy neměl spatřit. Tolik mi chyběl a teď je zase zpátky. Vychutnávám si jeho obětí i radostný úsměv...
Tak tohle byl podle mě můj nejlepší sen. Možná je to tím, že v něm neumírám, před nikým neutíkám ani s nikým nebojuji. Jen se neuvěřitelně těším na někoho koho mám ráda. Určitě jste pochopili, že jsem svět ve snu viděla očima malého Sasukeho. Bylo to dokonalý. Mikotin nádherný úsměv, Fugakovy přísné pohledy a obzvlášť Itachiho úsměv a příjemné objetí. Nikdy na něco takového nezapomenu, obzvlášť na ten šťástný výraz v Itachiho tváři...




Please...

24. září 2008 v 13:56 Misa